Karel Klostermann

DOMEK V POLEDNÍ ULICI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III.

Šli hledat štěstí.

Řekl bys: milostivé léto v Kochanovicích! Prosinec, leden, únor, zimní doba tedy, ale počasí přehanebné, skoro po celé její trvání. Málo mrazů, málo poměrně sněhu, ale plískanic, dešťů, mlh a bláta hojnost veliká. Tajemné, nemocné zvíře, s nímž jsem porovnal tuto staroslavnou ves, vypadalo jako by nějaký soucitný obr, chtěje je léčit po Kneippovsku, je byl vymachal ve vodě, ovšem nikoli ve vodě čisté. Holý zázrak, jak toto léčení mu svědčilo: od nepaměti neproudil takový život v jeho cévách a útrobách, a proto opakuji: milostivé léto, přes to že, žel Bohu! netrvalo celý rok.

Věru div byl, co svedl jeden člověk, jemuž Bůh dal veselou mysl, obratný jazyk, vysmolený žaludek a hodně peněz. Daleko daleko za meze kochanovické rozběhla se pověst o věhlasu Makového, recte Třemšáka, o jeho báječně ve světě nabytých penězích, o velkolepých pitkách, o jeho neomezené štědrosti, o jeho odvážném ferblování. Pán tenhle Třemšák, pán na slovo vzatý, pan hrabě se mu nevyrovnal, a přec žil a pil s každým po sousedsku, po kamarádsku. Slečinky ›studovaly‹ v městě, cvičily se na budoucí milostpaní a vyšívaly ornáty, kasule a štoly pro zabřemský kostel, zlatem, stříbrem a hedvábím je vyšívaly, nevídaná krása a nádhera, a plášť pro sv. Annu zhotovovaly, komteska by té světici mohla závidět, jak se leskl i ve špinavé mlze oné šeredné zimy. Za to paní Třemšáková shodila se sebe všelikou pýchu, nabírala vodu sama v rybníce, vařila, prala, drhla a chodila k selkám i drobným domkářkám na přástky a, potřebovaly-li čeho, ochotně jim vypomáhala. Rozumí se, že návštěvy nejen konala, ale také přijímala; paní starostová tam bývala pečená vařená, a co u ní dlívala na táčkách, dlíval u starostů mladý pan Třemšák a ctil a miloval pěknou Barušku, tím nenuceněji a nerušeněji, že tatínek této rozkošné dívky úřadovával mimo dům, v hospodě u Zachystalů, při pivě a cerbulátech, ve společnosti Třemšákově, jenž platíval s velkou ochotou a vypravovával nad to jemu a veškerému shromážděnému výboru o mravech panujících v cizích vlastech, najmě v petrolejových báních haličských. Všecek ztrnulý posloucháním, kochanovický výbor brával na vědomost, že jsou pod božím sluncem ještě hloupější lidé než u nich v Kochanovicích a okolí; pan radní Kubousek se dlouho vzpouzel tomuto poznání, ale mluva Třemšákova byla jasná a dovedla rozptýliti vítězně všeliké pochybnosti; kde nestačila o sobě, promluvily také jeho peníze, vydávajíce pádné svědectví.

»Kdo je hlupák, pracuje do smrti jako němá tvář,« kázal Třemšák, »ale kdo má v hlavě něco jiného než plevy, praští tím záhy, stane se partafírem, dává pracovat za sebe a hledí, aby si pořídil kantinu a obchod v potravinách. Rozumí se samo sebou, že jeho parta musí jíst, pít a kupovat u něho a za ceny, jež si on ustanoví. To by tak bylo, aby si parta ustanovovala ceny! To nemůže být, proto že to nejde. Co pak myslíte, že tisíc hloupých vyzraje na jednoho chytrého? To se ani neptejte!… A páni? páni jsou vždycky při (...)

(......)