Karel Klostermann

ZE SVĚTA LESNÍCH SAMOT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XV.

Měsíc říjen ke konci se chýlil. Hory vroubící planinu Pürstlinskou v bílý přioděly se plášť, mrazné větry honily se po delší dobu přes otevřenou pláň, ledovým svým dechem ničíce zbytky rostlinstva, i zdálo se, že zima neobyčejně tuhá nastoupila vládu svou.

Dřevorubci, jimž nepohoda zlá dílo v lese hatila, sedávali opět z večera v kroužku, jako jsme je viděli na počátku svého vypravování. Ze starého zvyku scházeli se ještě u Vavrucha; v pravdě rádi ho neměli, ale býval jich druhem po tolik let, snášel s nimi všeliké útrapy a dření, a když o bývalých těch svízelích se rozhovořili, trefoval jim do noty. Také nejnovější politické události nacházely v něm výmluvného a neomylného tlumočníka, a výklady jeho úžasem je plnily. Zuřila tehdy německo-francouzská válka, a Vavruch věděl, proč slota Bavorák přidal se k Průsakům, a jakým divem se stalo, že jeden král už druhého císaře přemohl.

Ba seděl Vavruch na posteli své a povídal: „To máte tak. Ten Bismarck je neurvalec, kterému je to jedno, ať bací sem, ať bací tam, a ti císařové jsou jako náš pan revírník: jen žádnou krev! A to uvažujou, ten tohle a onen zase tohleto, aby z toho nebylo neštěstí, a zatím ten střelí jako bavorský pytlák. Předejít třeba ránu, potom se vyhraje!“

A vůkol souhlas a kývání. Někdy kdos prohodí: „Ještě není konec, kdo ví jak to dopadne.“ Na takovou námitku odpovídá Vavruch: „A já vám povídám: konec je! Z Francouzů je kaše, už se nezmohou. Mně je pouze líto, že ta bavorská holota se k nim nedala, byla by na kaši s nimi. Takhle berou podíl na vítězství, a to mne mrzí, protože vzpychnou a zpupní, že čert s nimi nevydrží. Prosím vás, co pak byli dosud? Nic. Když někdo ve světě řekl: ‚Já jsem císařský,‘ čest mu vzdali, vážnost před ním měli a smekli. Ale když někdo pravil: ‚Já jsem Bavorák,‘ jako by byl řekl: ‚Já jsem křeček!‘ Vysmáli se mu a pomyslili si: to jsi zvíře, když jsi Bavorák! Nevídáno, Bavorák! Ale teď ta luza povede sobě, jako by ona sama Francouze byla zničila, nadme se jako měch, a po nás bude plivat.“

Vavruch po tak dlouhé řeči třikrát z pravidla si odplivl a zíral do prázdna, hrubě o to se nestaraje, jakým způsobem posluchači řeč jeho kommentovati budou.

Politika byla vůbec jediným jeho koníčkem. Když o ní řeč nešla, málokdy slovo promluvil, zahalen ve mraky dýmu seděl jako sloup. Pak dívali se naň s tajenou hrůzou, jako se díváme na lítou šelmu ve zvěřinci, v hrůze té jaksi se kochajíce, vidouce, že uškodit již nemůže.

Jednoho večera kdosi po přetřesení všech politických kombinací evropských prohodil: „A já vám povídám: bude konec světa. Nemůže být, aby ta bavorská holota na první místo se dostala!“ Vavruch na to: „Teď je nahoře, však se najde, kdo ji srazí; mne jen bolí, že se toho nedočkám.“ Ticho nastalo, baňaté lahvičky s brisilem kolovaly. Jednooký drvař, na něhož laskavý čtenář snad se též pamatuje, pozdvihl po té hlasu svého a děl: „Konec světa ještě nebude, ten velký vítr ještě nebyl, o němž stojí psáno v starých knihách.“

(...)

(......)