Mark Twain
překlad: František Gel

DOBRODRUŽSTVÍ HUCKLEBERRYHO FINNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA X

Po snídani jsem se chtěl s Jimem bavit o mrtvém muži a přijít na to, jak asi byl zabit, ale Jim nechtěl. Říkal, že by nám to přineslo neštěstí; a kromě toho prý by nás nebožtík mohl chodit strašit; říkal, že člověk, který není pohřbený, chodí spíše strašit než nebožtík, který si pěkně a pohodlně hoví v hrobečku. Musel jsem uznat, že to zní rozumně, a tak jsem už nic neříkal. Ale volky nevolky jsem na to pořád musel myslet a hrozně rád bych byl věděl, kdo toho muže zastřelil a proč mu to udělal.

Prohrabávali jsme se ukořistěným šatstvem a našli jsme osm dolarů ve stříbře. Byly zašité do podšívky svrchníku ušitého z houně. Jim řekl, že lidé z toho domu svrchník asi ukradli, protože by byli kabát odnesli s sebou, kdyby byli věděli, že v něm jsou peníze. Já jsem řekl, že lidé z toho domu asi také zabili toho muže; ale Jim o tom nechtěl mluvit. Povídám já:

„Tak ty si myslíš, že by to přineslo smůlu; ale cos říkal, když jsem předevčírem přinesl hadí kůži, kterou jsem našel na kopci? Říkal jsi, že dotknout se rukama hadí kůže přináší nejsmolovatější smůlu. A jak ta smůla vypadala? Ukořistili jsme plnou loďku věcí a ještě osm dolarů navíc Takovou smůlu bych chtěl mít každý den, Jime.“

„To nic, milánku, to nic – jen si dejte pozor, aby vám moc nenarostl hřebínek. Ta smůla ještě přijde. Na má slova dojde a vzpomenete si.“

A také na jeho slova došlo. Bylo úterý, když jsme si o tom povídali. Nu, a v pátek po večeři, když jsme se povalovali v trávě na vršku kopce, došel nám tabák. Šel jsem pro novou dávku do jeskyně a našel jsem tam chřestýše. Zabil jsem ho a položil jsem ho na Jimovu pokrývku a šikovně jsem ho stočil. Ležel tam jako živý a těšil jsem se, jaká to bude švanda, až ho tam Jim najde. Potom však jsem na to zapomněl, a když Jim sebou sekl na lůžko, zatímco jsem rozžíhal světlo, byl tam taky živý chřestýš a Jima kousl.

Jim vyskočil, zařval a první, co jsem při svíčce viděl, byl ten hadí neřád připravený k druhému útoku. Vmžiku jsem chřestýše přerazil holí a Jim popadl tátův demižón a začal si lít kořalku do krku.

Jim byl bosý a had ho kousl přímo do paty. Všecko to vzniklo z toho, že já, hlupák, zapomněl na starou zkušenost: kdekoliv necháte ležet zabitého hada, tam vždycky přijde jeho druh nebo družka a stočí se kolem něho. Jim mě prosil, abych chřestýšovi usekl hlavu a zahodil. Potom chtěl, abych hada stáhl a kousek z něho upekl. Udělal jsem všecko, co si přál. Jim to snědl a říkal, že to pomůže. Pak jsem musel odříznout chřestýši chřestítka a přivázat je Jimovi k zápěstí. Jim říkal, že to pomáhá. Potom jsem se nenápadně vytratil a zahodil hady daleko do křoví; nechtěl jsem, toť se ví, aby Jim zvěděl, že to je všecko moje vina.

Jim pil a pil z tátova džbánu a chvílemi se pomíjel s rozumem a vrávoral po jeskyni a křičel; ale pokaždé, sotva zas přišel k sobě, chápal se džbánu nanovo. Noha mu hrozně opuchla, a pak i stehno; ale kořalka začala pomaloučku působit, a tak jsem viděl, že se z toho dostane. Já sám (...)

(......)