Mark Twain
překlad: František Gel

DOBRODRUŽSTVÍ HUCKLEBERRYHO FINNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XI

„Vstupte,“ řekla žena a já vstoupil. Žena řekla: „Posaďte se.“ Já se posadil. Dívala se na mě malýma lesklýma očima a důkladně si mě prohlédla. Potom řekla:

„A jakpak se jmenujete?“

„Sára Williamsová.“

„Kdepak bydlíte? Někde v sousedství?“

„Ne, milostpaní. V Hookerville, deset kilometrů dolů po vodě. Celou cestu jsem šla pěšky a jsem moc unavená.“

„A patrně taky hladová. Něco vám přinesu.“

„Děkuji, milostpaní, nemám hlad. Měla jsem takový hlad, že jsem se musela zastavit na statku tři kilometry před městem, a tak už hlad nemám. Tou zastávkou jsem se zdržela. Maminka je nemocná, nemá peníze, nemáme co jíst a já to přišla říct strýci Abneru Moorovi. Bydlí na horním konci města, říkala maminka. Já zde ještě jakživa nebyla. Znáte ho?“

„Ne. Ale já tu všechny lidi ještě neznám. Jsem tu sotva čtrnáct dní. Ale na horní konec města je ještě dost daleká cesta. Raději byste zde měla zůstat přes noc. A odložte si čepec.“

„Ne,“ povídám na to já, „chvilku bych si odpočinula a pak půjdu. Já se tmy nebojím.“

Řekla, že mě samotnou nepustí, ale její manžel se co nevidět vrátí, snad za půl druhé hodiny, a že ho pošle, aby mě doprovodil. Potom začala vyprávět o svém manželovi, o příbuzných nahoře při řece a o svých příbuzných dole při řece a oč se dříve měli lépe a jak chybili, když se nastěhovali do našeho města, místo aby byli spokojeni s tím, co měli, – a tak dále a tak dále, až jsem se začal obávat, že já chybil, když jsem sem přišel a myslel, že se dozvím, co je nového ve městě. Ale nakonec žena přivedla řeč na tátu a na tu vraždu, a tak jsem byl rád, že je taková řečná. Pověděla mi, kterak jsme já a Tom našli těch dvanáct tisíc dolarů (jenomže podle ní to bylo dvacet tisíc), a pověděla mi, jaké kvítko je táta a jaké kvítko jsem já, a konečně se dostala k tomu, jak jsem byl zavražděn. Povídám já:

„A kdo to udělal? Slyšeli jsme o té věci hodně u nás dole v Hookerville, ale ještě nevíme, kdo toho Hucka Finna zabil.“

„Řeknu vám, že i tady je spousta lidí, kteří by to rádi věděli. Někteří lidé myslí, že to udělal starý Finn sám.“

„No ne – vážně?“

„Zpočátku to mysleli skoro všichni. Starý Finn sám ani neví, jak málo mu chybělo, aby byl lynčován. Ale než minul den, lidé si to rozmysleli a začali říkat, že to udělal uprchlý otrok jménem Jim.“

„Ale Jim přece…“

Zarazil jsem se. Pomyslel jsem si, že bude lépe, když budu zticha. Paní mlela dál a ani si nevšimla, že jsem něco řekl.

„Ten černoch Jim utekl zrovna té noci, kdy byl zabit Huck Finn. A tak je na něho vypsána odměna – tři sta dolarů. A na chycení starého Finna je také odměna, dvě stě dolarů. On totiž přijel do města ráno po vraždě, strhl poplach a byl pak s lidmi na převozníkově parníku, když hledali Huckovu mrtvolu, ale hned potom se sebral a zmizel. Kvečeru ho chtěli lynčovat, ale on už byl tentam. No, a druhý den se přišlo na to, že zmizel černoch; přišlo se na to, že nebyl viděn od deseti hodin večer zrovna v tu noc, kdy byla spáchána ta vražda. Tak (...)

(......)