Mark Twain
překlad: František Gel

DOBRODRUŽSTVÍ HUCKLEBERRYHO FINNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XIV

Když jsme vstali, začali jsme prohrabávat věci, které tlupa ukradla z vraku, a našli jsme boty a přikrývky, šaty, spoustu všelijakých jiných věcí, hromadu knih, malý dalekohled a tři krabice cigár. Tak bohatí jsme ještě předtím jakživi nebyli, ani Jim, ani já. Cigára byla primissima. Celý den jsme se váleli v lese. Povídali jsme si, já četl v knížkách a měli jsme se po všech stránkách náramně. Vypověděl jsem Jimovi všecko, co se událo uvnitř vraku a u prámu, a řekl jsem, že takové věci jsou dobrodružství. Ale Jim řekl, že tedy už žádná dobrodružství nechce. Řekl, že když já jsem vlezl do dvorany parníku a on po všech čtyřech vycouval, aby se dostal na vor, a když viděl, že vor je pryč, málem prý umřel, protože si uvědomil, že je s ním konec, ať už to dopadne, jak to dopadne. Když nebude zachráněn, utopí se; a když bude zachráněn – kdokoliv ho z vody vytáhne, pošle ho zpátky domů, aby dostal vypsanou odměnu, a slečna Watsonová ho prodá na Jih, jako že dvě a dvě jsou čtyři. No, Jim měl pravdu; měl skoro vždycky pravdu. Měl na černocha opravdu kromobyčejně dobrou hlavu.

Předčítal jsem Jimovi hodně z knížek o králích, o vévodech, o baronech a tak podobně, jak náramně se oblékají a jak se pyšní a šňoří a že si navzájem říkají Vaše Veličenstvo a Vaše Milosti a Vaše Lordstvo a tak podobně, místo aby si říkali pane tak a tak. Jimovi lezly oči z důlků, jak ho to zajímalo. Povídá:

„Já ani nevěděl, že je jich tolik. Já o žádném ještě neslyšel, leda o starém králi Šalermounovi, když nepočítám krále z karet. A na kolik si takový král přijde?“

„Myslíš, kolik má platu?“ povídám já. „Tisíc dolarů měsíčně, když chce; ale stejně si může vzít, kolik chce; králům patří všecko.“

„To bych si dal líbit. A co za to musejí dělat, Hucku?“

„Králové sami nedělají nic. Jak můžeš takhle žvanit? Králové jen vysedávají a posedávají.“

„Vážně?“

„Ovšemže vážně. Jen vysedávají – ledaže je zrovna válka. Když je válka, jdou na vojnu. Ale jinak se jenom flinkají nebo sokolují ( Plete-li si český Huck neznámý mu pojem „lov se sokolem“ s po vědomějším „sokolováním“, pletl si Huck v originále ,,hawking“ = „lov se sokolem“ mnohem veseleji s pojmem ,,hawking“ = dělat kočébra, podomního obchodníka s košem na břiše. (Pozn. překl.)) – pšt! Neslyšíš něco?“

Vyskočili jsme a rozhlíželi jsme se, ale to jenom šplouchalo koleso parníku, jenž kdesi dole právě objížděl výběžek. Tak jsme se zase vrátili.

„Ano,“ povídám, „a jindy zase, když jim je dlouhá chvíle, hádají se králové s parlimentem; a každému, kdo nedělá dobrotu, král usekne hlavu. Ale větším dílem se králové točí kolem harému.“

„Kolem čeho?“

„Kolem harému.“

„Co je to harém?“

„To je místo, kde král chová své ženy. Copak jsi nikdy neslyšel o harému? Král Šalomoun ho taky měl; měl asi milión manželek.“

„Ano, pravda. Já – já na to načisto zapomněl. Harém, to bude asi něco jako hotel, počítám. V dětském pokoji musel být pěkný tartas. A taky si myslím, že se ženské mezi sebou moc hádaly; (...)

(......)