Mark Twain
překlad: František Gel

DOBRODRUŽSTVÍ HUCKLEBERRYHO FINNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXII

Rojili se k Sherburnovu domu s křikem a povykem jak Indiáni, a kdo stál v cestě, měl na vybranou buď utéct, nebo se dát rozdupat na kaši. Byla to hrozná podívaná. Před davem pelášily a vřeštěly děti snažící se uniknout lidem z rány; okna podle ulice byla plná ženských hlav a na kdejakém stromě seděli černošští kluci a přes každý plot vykukovali čeledíni a děvečky; a jakmile se dav k nim přiblížil, uskočili a zmizeli z dosahu. Spousta žen a děvčat křičela a vyváděla; byly polomrtvé strachy.

Před plotem Sherburnova obchodu se nakupilo a namačkalo lidí, kolik se jich tam jen vešlo, a byl takový tartas, že člověk neslyšel vlastní myšlenku. Dvorek před Sherburnovými nebyl velký, mohl měřit nějakých dvacet metrů. Kdosi vykřikl: ,,Strhněte plot, strhněte plot!“ Ozvaly se rány a praskání, jako když se něco láme, a bylo po plotě a masa lidu v čele davu se začala vlévat do dvora jako vlna.

Zrovna v tu chvíli Sherburn vystoupil na stříšku podjezdu. V ruce měl dvojhlavňovou pušku. Stoupl si, klidně a zeširoka, a neřekl ani slovíčko. Tartas přestal, jako když utne, a vlna se vrátila; jako když ji vsaje odliv.

Sherburn pořád ještě nic neříkal – jenom tam stál a díval se dolů. Ticho bylo opravdu strašidelné a nesnesitelné. Sherburn očima pomalu přejížděl dav; a kam jeho pohled zrovna dopadl, tam se lidé snažili vydržet to déle než on, ale nedokázali to; klopili oči a vypadali potměšile. A potom za chvilečku se Sherburn hlasitě zasmál; ale nebyl to příjemný zvuk jako opravdový smích; měli jste z toho pocit, jako když jíte chleba, ve kterém je písek.

Potom Sherburn povídá pomalu a opovržlivě:

„Představa, že vy byste někoho lynčovali, je legrační. Vy že byste měli odvahu lynčovat muže? Proto že jste dost stateční, abyste mohli namazat dehtem a vyválet v peří nějakou ubohou zatoulanou ženskou, které se rodina zřekla a která nemá zastání – proto si snad nemyslíte, že máte dost kuráže vztáhnout ruce na muže? Kdepak! Muži se nemůže nic stát, i kdyby na něho přišlo deset tisíc takových, jako jste vy – pokud je denní světlo a pokud vás nemá v zádech.

Ptáte se snad, zda vás znám? Znám vás skrznaskrz. Narodil jsem se a vyrostl jsem na Jihu a žil jsem na Severu; a tak znám průměr celé Ameriky. Průměrný muž je zbabělec. Na Severu nechá po sobě dupat každého, kdo si zamane po něm šlapat, a pak jde domů a modlí se o dar pokory. Na Jihu jeden jedinký samotný muž zastavil za bílého dne poštovní dostavník plný mužů a všecky je obral. Vaše noviny vás tak dlouho nazývaly statečným národem, až jste si řekli, že jste statečnější než kterýkoliv jiný národ – ačkoliv ve skutečnosti jste jenom stejně stateční, a nikoliv statečnější. Proč vaše poroty nikdy nepověsí vraha? Protože se bojí, že jim vrahův přítel vpálí kulku do zad, až bude tma – a to by také udělal.

Tak raději vždycky vynesou osvobozující rozsudek; a potom vykročí do noci muž, sledovaný stem maskovaných zbabělců, a darebáka lynčuje. Dopustili jste se chyby; nepřivedli jste si sem (...)

(......)