Mark Twain
překlad: František Gel

DOBRODRUŽSTVÍ HUCKLEBERRYHO FINNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXIII

Vévoda a král se celý den tužili a opravdu dali dohromady jeviště a oponu a řadu svíček jako jevištní osvětlení; a večer, než jsme se nadáli, byl sál komplet nabitý muži. Když už se tam nikdo nevešel, vévoda přestal vybírat u dveří, obešel stavení a zadním vchodem vstoupil na jeviště. Vlezl před oponu a pronesl menší řeč. Vychválil tu tragédii a řekl, že to je nejsenzačnější divadelní hra všech dob, a potom pokračoval ve chvále hry a vychvaloval Keana staršího, jenž v ní bude hrát hlavní vedoucí úlohu, a když tak napjal zvědavost diváků, vytáhl konečně oponu a potom přišel král, poskakující po všech čtyřech a nahý. Byl celý pomalovaný a natřený; měl na sobě namalované kruhy a pruhy všech barev a zářil jako duha. A – ale co bych povídal o tom, jak ještě vypadal; všecko bylo stejně bláznivé, ale byla to velká švanda. Lidé smíchy málem padali pod lavice; a když král skončil s poskakováním a odhopsal za kulisy, lidé řvali a tleskali a hulákali, dokud se král zas neobjevil a neudělal všecko ještě jednou. No, kráva by se byla řehtala nad kousky, které ten starý blázen předváděl.

Potom vévoda spustil oponu a klaněl se lidem a řekl, že velká tragédie bude ukazována už jenom dvakrát, neboť divadelní společnost je vázána naléhavými smlouvami s Londýnem, kde všechna místa v divadle Drury Lane jsou na to už prodána. Potom se zase uklonil a řekl, že podařilo-li se mu poskytnout ctěnému obecenstvu zábavu a poučení, bude hluboce zavázán, když se o tom laskavě zmíní přátelům a přiměje je, aby rovněž přišli hru zhlédnout. Nějakých dvacet lidí vykřiklo: „Co? To už je po všem? To už bylo všecko?“ Vévoda povídá, že ano. Nato začala pěkná merenda. Kdekdo křičel „doběhl nás!“, lidé vztekle vstávali a už se hrnuli na jeviště a na pány tragédy. Ale vtom vyskočil nějaký statný, dobře oblečený muž na lavici a zvolal:

„Počkat! Okamžik, pánové!“ Všichni ztichli a poslouchali. „Doběhli nás – hrozně šeredně nás doběhli. Ale myslím, že nikdo z nás nechce být terčem posměchu celého města, a počítám, že bychom se toho do nejdelší smrti nezbavili. Nikoliv! Jsem pro to, abychom odtud odešli pěkně potichoučku, abychom hru chválili a nechali naletět všechny ostatní. Potom na tom budeme všichni stejně. Nemám pravdu?“ („To dá rozum! To je ono! Soudce to vyčíhl!“ volali všichni.) ,,Tak tedy dobrá – ani slova o nějakém podfuku. Rozejděme se a raďme každému, aby se na tu tragédii šel také podívat.“

Druhého dne jste ve městě neslyšeli nic jiného, než jak náramná ta tragédie byla. Sál byl večer zase vyprodaný a převezli jsme toto obecenstvo stejně jako včerejší. Když jsme se – já a král a vévoda – potom vrátili na vor, dobře jsme se navečeřeli; a tak nějak k půlnoci chtěli po Jimovi a po mně, abychom s vorem vycouvali ze strouhy, zajeli s ním doprostřed řeky a našli pak nějaký úkryt nejméně tři kilometry pod městem.

Třetí večer byl sál zase nabitý – ale tentokrát to nebylo nové publikum, nýbrž lidé, kteří tu byli na prvním a druhém představení. Stál (...)

(......)