Mark Twain
překlad: František Gel

DOBRODRUŽSTVÍ HUCKLEBERRYHO FINNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXV

Zpráva se rozšířila po městečku do dvou minut a mohli jste vidět lidi, jak se k nám sbíhali ze všech stran; někteří si v běhu ještě oblékali kabáty. Za chvilečku jsme byli obklopeni zástupem a dupání dalších přibíhajících znělo, jako když mašírují vojáci. Okna a dvorky před domy byly plné; a co chvíli bylo slyšet někoho, kdo říká:

„Jsou to oni?“

A ze zástupu, který zrovna běžel kolem, vždycky někdo odpověděl:

„To víte, že to jsou oni.“

Když jsme došli k domu, byla v ulici hlava na hlavě a tři děvčata stála na prahu. Mary Jane byla zrzavá, ale to nic nevadilo; byla stejně moc a moc krásná a tvář jí nebesky zářila a oči jí svítily, jak byla ráda, že strýčci přijeli. Král rozpažil, Mary Jane mu skočila do objetí, ta se zaječím pyskem skočila k vévodovi, a tak to těm darebákům vyšlo. Větším dílem všichni, a ženské veškeré, brečeli radostí, že se rodina konečně našla a že se mají tak rádi.

Potom král šťouchl vévodu – tajně, ale já to viděl –, rozhlédli se a spatřili rakev, která byla v koutě na dvou židlích; a tak se k ní král s vévodou vydali. Jednou rukou se navzájem objímali a druhou si zakrývali oči. Šli pomalu a slavnostně, všichni couvali a dělali jim místo a řeči a šum ztichly, lidé říkali ,,pšt!“, muži smekali, všichni klopili hlavy a byli byste slyšeli padnout špendlík. A když král a vévoda došli k rakvi, jenom se jednou podívali a už brečeli, že je muselo být slyšet do Orleansu, přinejmenším. A potom se vzali navzájem kolem krku a dali jeden druhému bradu na rameno; a potom po tři nebo čtyři minuty brečeli a řeknu vám, že jsem jakživ neslyšel dva mužské tak cedit. A aby se to nepletlo, kdekdo kolem brečel také. Celá místnost byla tak zapařená, že jsem něco podobného neviděl. A potom si král stoupl na jednu stranu rakve a vévoda na druhou, klekli a položili čela na rakev a začali dělat, jako by se potichu modlili. To jste neviděli, jak to všemi zamávalo; lidé se hroutili a sborově vzlykali – chudinky děvčata také; a skorem každá z žen k nim přistoupila a beze slova je slavnostně políbila na čelo a pak jim položila ruce na hlavu a podívala se vzhůru k nebi, zatímco jí slzy tekly po tvářích, a potom se vzlykajíc a utírajíc si oči odvalila, aby mohla přijít na řadu další panička. Jakživ jsem neviděl nic tak odporného.

No, a za chvilečku král vstal a kousek předstoupil a nafoukl se a začal žvanit proslov, který byl samá slza a samý nesmysl; mluvil o tom, jak těžkou zkouškou je pro něho a pro ubohého bratra smrt sourozence a jaká rána to byla, že ho nezastihli živého, ačkoliv podnikli cestu dlouhou šest tisíc kilometrů. Ale zkouška osudu jim byla oslazena a posvěcena touto srdečnou účastí a těmito svatými slzami, za což jim děkuje ze srdce a ze srdce svého bratra, protože dík z úst vzdát nemohou, neboť slova jsou příliš slabá a chladná; takhle kecal a žvanil, až se člověku z toho dělalo nanic. Konečně vybreptal pobožné svatouškovské amen a utrhl se od řetězu a zase brečel, div se nepotrhal.

Jen co (...)

(......)