Mark Twain
překlad: František Gel

DOBRODRUŽSTVÍ HUCKLEBERRYHO FINNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXIX

Zástup přiváděl velmi slušně vypadajícího starého pána a velmi slušně vypadajícího mladšího muže, který měl pravou ruku v pásce. A nepřejte si, jak lidé výskali na výdrž a jak se smáli. Ale já na tom nic veselého neviděl a hádal jsem, že by i královi a vévodovi dalo fušku najít v tom něco k smíchu, čekal jsem, že zblednou. Ale kdepak; oni barvu neztratili. Vévoda vůbec na sobě nedal znát, že by věděl, k čemu se schyluje; chodil dál a gu-gu-gal spokojeně a šťastně jako džbán, ze kterého žbluňká podmáslí. Pokud jde o krále, král se jenom díval; zhlížel na nově příchozí dlouze a smutně, jako by se mu v hloubi srdce dělalo špatně od žaludku z pouhého pomyšlení, že země může nosit takové lotry a podvodníky. Zkrátka, hrál to obdivuhodně. Spousta důležitých místních lidí se seskupila kolem krále, aby viděl, že jsou při něm. Starý pán, který zrovna přijel, se nestačil divit. Za chvilečku ale začal mluvit a já hned poznal, že vyslovuje jako opravdový Angličan – a ne jako král, ačkoliv králova výslovnost byla dobrá, když se uváží, že to byla napodobenina. Neumím podat doslova, co starý pán řekl, ani to neumím napodobit; ale obrátil se k zástupu a řekl asi toto:

„Toto je věru situace, jakou jsem neočekával; a otevřeně a upřímně přiznávám, že nejsem vybaven tak, abych ji mohl uspokojivě řešiti; neboť můj bratr a já jsme byli stíháni nehodami; můj bratr si zlomil ruku a naše zavazadla byla minulé noci omylem vyloděna na předchozí zastávce. Já jsem Harvey, bratr Petra Wilkse, a toto je jeho bratr Vilém, jenž neslyší a jenž neumí mluvit. A nyní se nemůže kale domluvit ani posuňky, neboť je může dělat jen jednou rukou. Jsme, kdo říkáme, že jsme; za několik dnů, až dojdou zavazadla, budu to moci dokázat. Ale do té chvíle nemíním říkati už nic. Půjdeme do hotelu a budeme čekat.“

A tak on a to nové pimprle odešli; a král se smál a vyřídilka mu jela jako šlajf:

„Ruku si zlomil – to je náhodička, co? A zrovna v pravý čas; zlomená ruka – to je trefa pro podvodníka, který má dělat znamení a neumí to. A zavazadla ztratili. To je ještě lepší – to je velmi dobrý nápad za daných okolností.“

A tak se král smál znova; a s ním se smáli všichni ostatní kromě tří nebo čtyř lidí, ale možná že jich bylo půl tuctu. Jedním z nich byl doktor; a nesmál se ani pán s pronikavýma očima, který držel v ruce staromódní látkový cestovní vak z kobercové látky. Byl to pán, který také právě přijel parníkem. Mluvil potichu s doktorem; občas zabrousili pohledem ke králi a pak pokyvovali hlavou. Byl to advokát Levi Bell, který byl v Saint Louisu; a pak tam byl velký nerudný habán, který přišel s ostatními a který pozorně naslouchal, napřed starému pánovi a teď králi. A když král skončil, ozval se habán a povídá:

„Jářku, povídám, když jste Harvey Wilks – kdypak jste přijel sem do tohoto města?“

„Den před pohřbem, příteli,“ povídá král.

„Ale já myslím v kterou denní dobu!“

„Večer – hodinku před slunka západem nebo dvě.“

„A čímpak jste přijel?“

(...)

(......)