Mark Twain
překlad: František Gel

DOBRODRUŽSTVÍ HUCKLEBERRYHO FINNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXX

Když vylezli na vor, král po mně skočil, chytil mě za límec, třásl mnou a povídá:

„Tak tys nám chtěl vzít roha, že jo, ty štěně! Už se ti naše společnost omrzela? Co?“

Já povídám:

„Ne, Vaše Veličenstvo, my vám nechtěli ujet, prosím nechte mě, Vaše Veličenstvo!“

„Tak mluv, ale honem! Co jste tedy chtěli? Mluv, nebo z tebe vytřepu vnitřnosti!“

„Povím vám namou všecko, jak to bylo, Vaše Veličenstvo. Muž, který mě držel, byl na mě moc hodný a pořád říkal, že měl chlapce tak velikého jako já, který mu loni umřel; a proto prý mu je líto vidět chlapce v tak nebezpečné bryndě; a když byli všichni překvapeni nálezem toho zlata a nahrnuli se k rakvi, pustil mě a zašeptal mi: ‚Vezmi nohy na ramena, sic tě zaručeně oběsí!‘ A tak jsem utekl. Nač bych tam byl zůstával? Co já bych byl mohl udělat? A nechtěl jsem viset, když to nemuselo být. A tak jsem utíkal a nezastavil se, až jsem našel člun; a když jsem se dostal sem, řekl jsem Jimovi, aby si pospíšil; sice mě ještě chytí a oběsí, a řekl jsem, že se bojím, že vy a vévoda už nejste naživu, a bylo mi to hrozně líto a Jimovi to bylo také hrozně líto a byli jsme hrozně rádi, když jsme vás uviděli. Můžete se zeptat Jima, jestli mi nevěříte.“

Jim řekl, že to všecko bylo tak, jak jsem říkal, a král mu řekl, aby držel hubu, a povídá: „Oba mi na to vypadáte!“ a zase se mnou třepal a řekl, že mě asi utopí. Ale vévoda povídá:

„Pusťte toho chlapce, vy starý idiote! Copak vy byste se byl zachoval jinak? Copak vy jste se poptával po něm, když jste bral roha? Já aspoň se na to nepamatuji.“

Tak mě král pustil a začal nadávat na město a na všecky lidi, co tam bydlí. Ale vévoda povídá:

„Uděláte mnohem lépe, když pořádně vyhubujete sobě, protože vy máte největší nárok na vynadání. Od první chvíle jste neudělal nic, co mělo hlavu a patu, ledaže jste se tak drze a chladnokrevně vytasil s tím vymyšleným tetovaným šípem. To byl dobrý nápad; to byl miliónový nápad – a také nás zachránil. Nebýt toho, byli by nás vrazili do obecní šatlavy a tam bychom byli dřepěli, až přijdou zavazadla toho Angličana. A potom by z toho byla koukala káznice, na to můžete dát krk. Ale ten váš trik je přiměl jít na hřbitov a to zlato nám prokázalo ještě větší službu. Kdyby pitomci ve svém rozčilení nebyli na všecko jiné zapomněli a nebyli se hrnuli za podívanou, dnes bychom spali s vázankami na krku – s vázankami, na které je záruka trvanlivosti a které vydrží déle, než my bychom potřebovali.“

Chvilku byli oba zticha a přemýšleli; potom povídá král jakoby v zamyšlení:

„Hm! A my jsme si mysleli, že to ukradli černoši.“

Nepřejte si, jak ve mně hrklo!

„Ano,“ povídá vévoda jaksi pomalu, důrazně a posměšně, „my jsme si to mysleli.“

Za takové půl minuty řekl král s divným přízvukem:

„Totiž aspoň já jsem si to myslel.“

Povídá vévoda:

„Naopak, já si to myslel.“

Král se naježil a řekl:

„Má to snad být nějaká narážka, Bilgewatere? Co tím míníte?“

Vévoda odpověděl hezky zhurta:

„Když na to (...)

(......)