Mark Twain
překlad: František Gel

DOBRODRUŽSTVÍ HUCKLEBERRYHO FINNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXXI

Po mnoho a mnoho dní jsme si netroufali zastavit v žádném městě; jenom jsme pořád jeli a jeli. Teď už jsme byli daleko na jihu, v teplých krajích, a velikánský kus cesty z domova. Na březích se začaly objevovat stromy obrostlé španělským mechem, jenž visel s jejich větví jako dlouhé šedivé vousy. Bylo to poprvé, co jsem viděl španělský mech růst. Dodával lesům slavnostní a ponurý ráz. Teď už naši podvodníci počítali, že mají vyhráno, a tak začali znovu dojit vesnice.

Napřed uspořádali přednášku o škodlivosti alkoholu; ale nevyneslo jim to ani na jednu pořádnou opici. V druhém městečku otevřeli taneční školu; ale sami neuměli tančit líp než klokan, takže po prvním skoku kvapíku vyskočilo obecenstvo a vykvapíkovalo je z města. Jindy se zase pokoušeli vyučovat správné výslovnosti a řečnictví; ale dlouho nevyslovovali a dlouho neřečnili, neboť posluchačstvo povstalo ze svých míst, notně jim vynadalo a vyhnalo je. Zkoušeli to také s misionářstvím, s kurýrováním a s hádáním budoucnosti; zkrátka dělali všecko možné, ale štěstí jim nepřálo. A tak nakonec byli úplně na mizině a za jízdy se jenom povalovali po voru a jenom přemýšleli a přemýšleli a nemluvili; nepromluvili třeba celého půl dne; měli hroznou kocovinu a byli úplně zvadlí.

Potom se však změnili a začali dávat hlavy dohromady.

Seděli ve vigvamu a šeptem a důvěrně spolu mluvili třebas i dvě tři hodiny bez přestání. Jimovi a mně z toho začalo být úzko; nijak se nám to nechtělo líbit. Počítali jsme, že vymýšlejí nějakou novou, ještě horší čertovinu. Rozbírali jsme to ze všech stran a nakonec jsme si řekli, že se asi chtějí vloupat do něčího domu nebo obchodu anebo že se chtějí dát na penězokazectví nebo na něco takového. Byli jsme z toho opravdu vystrašení a slíbili jsme jeden druhému, že s takovými podniky nebudeme mít vůbec nic společného, a naskytne-li se nám nejmenší příležitost, že jim ukážeme, kde nechal tesař díru, a že zmizíme a darebákům ujedeme.

Jednoho časného jitra jsme schovali vor na dobrém, bezpečném místě, nějaké tři kilometry pod ošumělou vesničkou jménem Pikesville. Král vystoupil na břeh a řekl vévodovi, mně a Jimovi, abychom zůstali na voru a nikde se neukazovali; on že půjde do města vyčenichat, zda se tam snad někdo nedoslechl o ,,Senzačním králi“. („Zda tam nemají nějaký dům, který by se dal vykrást, jsi chtěl říct,“ povídám sám sobě; ,,a když budeš s kradením hotov a přijdeš zpátky, nepostačíš se divit, kde jsem já a kde je vor a Jim – a můžeš se divit, dokud tě to neomrzí.“) A řekl, jestli nepřijde zpátky do oběda, že je všecko v pořádku a vévoda a já že máme přijít za ním.

Tak jsme zůstali na voru. Vévoda chodil od ničeho k ničemu, byl mrzutý a navztekaný a v jednom kuse nás huboval. Ať jsme dělali, co jsme chtěli, dělali jsme to špatně, nic mu nebylo vhod a ve všem hledal hnidy. Viděli jsme, že se určitě něco peče. A tak jsem byl rád, když přišlo poledne, a král nikde; těšil jsem se, že bude nějaká změna – a že se možná naskytne (...)

(......)