Mark Twain
překlad: František Gel

DOBRODRUŽSTVÍ HUCKLEBERRYHO FINNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXXII

Když jsem došel k Phelpsům, vypadalo to tam pořád ještě jako v neděli a bylo teplo a slunečno; čeleď byla pryč, na polích; slyšet bylo jenom bzučení čmeláků a much; znáte ten zvuk; dělá dojem hrozné liduprázdnosti, jako po vymření; a když se zvedne vánek a zachvěje listím, padá na vás smutek, protože to je, jako by si šeptali duchové – duchové, co jsou mrtví už léta letoucí, – a máte dojem, že mluví o vás. Celkem vzato, působí to na člověka tak, že by sám už chtěl být po smrti a mít to všecko odbyté.

Phelpsova usedlost byla malá bavlníková plantáž – a usedlosti těchto drobných bavlnářských farmářů vypadají jedna jako druhá. Dřevěný tyčkový plot kolem dvora skorem hektarového; při plotu schody udělané z kusů rozřezaného kmene, takže vypadají, jako by to byly soudky různé velikosti, schody slouží k přelézání plotu a ženským, když sedají na koně. Na velkém dvoře skvrny neduživé trávy, ale většinou je dvůr ošoupaný jako starý klobouk, z kterého už slezl vlas; velký dřevěný dvojdům pro bělochy; klády jsou přitesané a škvíry mezi nimi vyplněné hlínou nebo maltou a pruhy výplně byly obílené – kdysi; kuchyňský domek z netesaných klád, s velkou, širokou, otevřenou, ale krytou chodbou vedoucí k obytnému stavení; dřevěná udírna za kuchyní; tři malé podlouhlé chaloupky pro černochy v řádce na druhé straně udírny; stranou, při zadním plotu, domek o samotě; a na druhém konci ohrady stodola, skladiště a sýpka; nedaleko domečku smetiště a kotel na vaření mýdla; u kuchyně lavice, na ní džber s vodou a naběračka; pes; vyhřívá se na slunci a spí; další psi spí kousek dál; tři čtyři košaté stromy dělají stinné zátiší v rohu dvora; pár keřů rybízu a angreštu při plotě; za plotem zeleninová zahrada a záhon melounu; dál už začínají bavlníky a za bavlníky les.

Obešel jsem to, přelezl jsem plot tam vzadu u smetiště a namířil si to ke kuchyni. Když jsem se přiblížil, zaslechl jsem stoupající a klesající vrčení kolovrátku; a v tu chvíli jsem už určitě věděl, že bych se raději na světě neviděl, protože zvuk kolovrátku, to je nejbeznadějnější zvuk na světě.

Šel jsem dál, ale nepřipravoval jsem si žádný plán; doufal jsem, že mi Prozřetelnost vloží do úst vhodná a správná slova, až nadejde pravý čas; neb jsem si všiml, že mi Prozřetelnost správná slova napovídá vždycky, když se jí do toho nepletu.

Když jsem byl na půl cestě, vyskočil napřed jeden pes a potom ostatní a hnali se na mě. Hned jsem se zastavil a díval se na ně a ani se nehnul. A nepřejte si těch řečí, co měli. Do čtvrt minuty jsem byl jako náprava kola udělaného ze psů, dá-li se to tak říct; já byl náprava a kolem mě se točilo patnáct nebo kolik loukotí, co loukoť, to pes, a každý měl natažený krk a čenich obrácený ke mně vzhůru a štěkali a vyli; a psů valem přibývalo; kam ses podíval, tam plachtil pes přes plot; nebylo rohu, aby se kolem něho nesmýkl další pes. Hnali se po mně odevšad.

Z kuchyně vyběhla černoška; mávala válečkem na nudle a křičela: „Jedeš, Tygre! Lehneš, (...)

(......)