Mark Twain
překlad: František Gel

DOBRODRUŽSTVÍ HUCKLEBERRYHO FINNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXXIII

Tak jsem se vydal do města na fůře, a když jsem v půli cestě, vidím, že proti mně jede taky fůra – a na ní skutečně a opravdu Tom Sawyer. Zastavil jsem se a čekal, až dojede ke mně. Potom povídám: ,,Hej, zastavte!“ Fůra zastavila vedle mé, Tomova ústa se otevřela jako kufr a už tak zůstala; pak Tom dvakrát polkl jako člověk, kterému vyschlo v krku, a potom povídá:

„Nikdy jsem ti nic zlého neudělal. Viď, že ne? Tak co vstáváš z hrobu a proč mě strašíš?“

Povídám já:

„Já nevstávám – já tam nikdy neležel.“

Když slyšel můj hlas, trochu se vzkřísil, ale ještě nebyl úplně upokojen. Povídá:

„Ne abys mi něco provedl – já bych ti taky jakživ nic neudělal. A řekni mi při Velkém náčelníkovi, nejsi duch?“

„Při Velkém náčelníkovi, nejsem,“ povídám já.

„No tak – teda – tím by to vlastně – jaksi – bylo vyřízené; ale mně to pořád ještě nejde na rozum. Heleď koukej – copak jsi vůbec nikdy nebyl zavražděný?“

„Ne. Já jsem vůbec nikdy nebyl zavražděný – já to jen tak na ně hrál. Jestliže mi nevěříš, pojď sem a mákni si na mě.“

Udělal to; a pak mi uvěřil. Byl tak rád, že mě zase vidí, že až radostí nevěděl co dělat. A chtěl, abych mu hned na místě všecko vypověděl, protože to bylo velké a tajemné dobrodružství, a tak ho to chytilo rovnou za srdce. Ale já jsem řekl, abychom si to nechali na později; a jeho kočímu jsem řekl, aby chvíli počkal, a my dva jsme kousek popojeli a já jsem mu vyložil, v jaké šlamastice jsem se octl, a zeptal jsem se ho, co bych podle něho měl udělat. On řekl, abych mu dal chvilku na rozmyšlenou a nevyrušoval ho. Pak přemýšlel a přemýšlel a za chvilečku povídá: „Už to mám, všecko bude v pořádku. Vezmi si na fůru můj kufr a dělej, jako by to byl tvůj. Potom obrať a loudej se domů, pomaloučku, abys přijel tak, jako kdybys byl jel do města a zpátky. Já pojedu kousek zpět směrem k městu a k Phelpsům přijedu tři čtvrti nebo půl hodiny po tobě. A ze začátku neříkej, že mě znáš.“

Povídám já:

„Dobrá – ale počkej ještě moment. Je tu ještě jedna věc, o které nikdo kromě mě nic neví. Je zde totiž ještě černoch, kterého se snažím ukrást z otroctví, a jmenuje se Jim – Jim staré slečny Watsonové.“

Na to on:

„Co? Jim je přece – –“

Odmlčel se a přemýšlel. Povídám mu:

„Já vím, co chceš říct. Chceš říct, že to je špinavá, sprostá věc; aťsi. Já jsem taky sprostý; a ukradnu ho a po tobě chci, abys byl zticha a nedal na sobě nic znát. Uděláš to?“

Oči mu zasvítily a řekl:

„Já ti ho pomůžu ukrást!“

Do mne jako když střelí. Jakživ jsem takovou řeč neslyšel – a musím říct, že Tom Sawyer hrozně poklesl v mé úctě. Jenže jsem tomu nevěřil. Tom Sawyer jako zloděj černochů?

„Jdi do háje!“ povídám mu, „nedělej hloupé vtipy.“

„Nedělám žádné vtipy, abys věděl.“

„Jak chceš,“ povídám já, „vtipy nebo nevtipy, jestli u Phelpsů přijde řeč na nějakého uprchlého černocha, nezapomeň si vzpomenout, že ty o ničem nevíš a já že o ničem nevím.“

Potom jsme vzali kufr, dali jsme ho na mou fůru a Tom jel svou cestou (...)

(......)