Mark Twain
překlad: František Gel

DOBRODRUŽSTVÍ HUCKLEBERRYHO FINNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXXVIII

Výroba per – a taky pilky – byla dřina otravná až k breku; a Jim říkal, že udělání nápisu bude nejhorší ze všeho. Mínil tím nápis, který vězeň musí vrýt do zdi žaláře. Ale nápis musel být; Tom říkal, že to bez toho nejde; ještě prý se nestalo, aby pevnostní vězeň nezanechal po sobě svůj nápis a svou zástavu.

„Vezměte si například hraběnku Greyovou ( Mocný vévoda Northumberland oženil svého syna Guildforda Dudleye s lady Jane Greyovou (1537-1554), pravnučkou Jindřicha VII., a po smrti Edwarda VI. ji prohlásil královnou; vládla však pouze deset dní a po půlročním uvěznění v londýnském Toweru byla pak se svým manželem popravena.),“ povídá Tom, ,,nebo se podívejte na Gilforda Dudleye nebo na starého Northumberlanda. I když to dá fušku, Hucku, málo naplat – jak by ses z toho chtěl vyzout? Jim musí zanechat nápis a zástavu jako každý jiný.“

Povídá Jim:

„Pane Tom, ale já nemám, co bych zastavil. Já mám všeho všudy kalhoty a tady tu košili, co na ni musím psát deník, jak jste sám říkal.“

„Nepochopils, oč jde, Jime. Zástavu musíš mít – –“

„Poslyš, Tome,“ povídám já. ,,Jim má pravdu. On opravdu nemá nic, co by mohl zastavit – a jestli myslíš zástavu s erbem, tak tu taky nemá.“

„Nemysli si, že to nevím,“ povídá Tom, „s tím jsem počítal. Ale můžeš dát krk, že erb mít bude, než odsud odejde, – protože odsud odejde správně a předpisově, a příběh jeho úniku nebude vykazovat žádnou poskvrnu.“

Tak zatímco jsme s Jimem brousili pera o cihly – Jim z kusu svícnu a já z té lžičky –, Tom seděl a vymýšlel erb. Za chvilku řekl, že mu těch znaků a erbů napadlo tolik, jeden lepší než druhý, že opravdu neví, pro který se rozhodnout. Ale jeden prý je nejlepší. Povídá:

„Na štítě bude šikmý pruh v pravém dolním boku, barvy zlaté, pes, ležmo v širokém pruhu středním jako rodové znamení, pod tlapou cimbuřovitý řetěz na paměť otroctví, s lomeným břevnem bány zelené a s třemi obráceně lomenými břevny vroubkovanými v azurovém poli, hroty středu štítu skočmo na lomeném středním břevnu. Klenot štítu ( Obraz nebo ornament nad horním okrajem erbovního štítu.): uprchlý černoch s mečem; přes rameno kosmé břevno ( Kosmý pruh ve znaku značí v heraldice neušlechtilý původ nositele erbu nebo jeho předka.), na kterém nese ranec. Po obou stranách znaku heroldské postavy jako štítonoši – což jsme ty a já. Heslo: Maggiore fretta, minore atto. To mám z nějaké knížky, čím víc chvatu, tím míň spěchu, to znamená.“

„Krindypindy,“ povídám já, „a co znamená to ostatní?“

„Na dlouhé vysvětlování teď nemáme kdy,“ povídá Tom, „musíme koukat, abychom viděli.“

„Ale stejně,“ povídám já, „alespoň částečně bys to mohl vysvětlit. Co je to ‚střed štítu skočmo‘?“

„Střed štítu skočmo je, když – to je –, ale už jsem ti řekl, že to nepotřebuješ vědět. Já pak Jimovi ukážu, jak se to dělá, až na to dojde řada.“

„Jdi do háje, Tome,“ povídám já, „nemusíš si všecko nechávat pro sebe. A co je to ‚kosmé břevno‘?“

„Mě se neptej, já to nevím. Ale mít to musí. (...)

(......)