Mark Twain
překlad: František Gel

DOBRODRUŽSTVÍ HUCKLEBERRYHO FINNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XLII

Starý pán odjel znovu do města už před snídaní, ale nic tam nepořídil; po Tomovi nebylo vidu ani slechu. A tak oba seděli u stolu zamyšleně a smutně a nic neříkali a káva jim stydla a nic nejedli. Za chvilečku povídá starý pán:

„Dal jsem ti ten dopis?“

„Jaký dopis?“

„Ten, co jsem dostal včera na poště.“

„Ne, žádný dopis jsi mi nedal.“

„To jsem musel tedy zapomenout.“

Začal si šacovat kapsy a pak se šel podívat, kam ho položil, a potom ho přinesl a dal jí ho. Teta Sally povídá:

„Vždyť je to ze Saint Petersburgu – od sestry.“

Řekl jsem si, že nadešla chvíle pro další zdravotní procházku; ale nemohl jsem se hnout, byl jsem jako přimrzlý. Ale než teta Sally mohla dopis otevřít, odhodila ho a vyběhla ze světnice, protože venku něco zahlédla. A já taky. Byl to Tom Sawyer na matraci a starý doktor; a Jim v jejích bavlněných šatech, s rukama na zádech svázanýma; a spousta lidí. Schoval jsem dopis – vrazil jsem ho, ani nevím kam, a utíkal jsem ven. Teta Sally se vrhla na Toma a plakala a naříkala:

„Ó, je mrtev, je mrtev, já věděla, že je mrtev!“

Tom pootočil trochu hlavu a zašeptal cosi, z čeho bylo vidět, že není při smyslech. Potom teta Sally rozhodila ruce a řekla:

„Je živ, chvála buď Bohu! Hlavně že je živ!“ a narychlo ho políbila a pak letěla do domu rozestlat postel a na každém kroku vykřikovala, co má kdo udělat a připravit – černoši a všichni ostatní – a nakazovala to všecko tak rychle, jak jí jazyk stačil.

Já šel za muži, chtěl jsem vidět, co udělají s Jimem, a starý doktor a strýc Silas šli za Tomem do domu. Muži vypadali navztekaně a někteří z nich chtěli Jima rovnou oběsit, prý jako výstrahu všem zdejším a okolním černochům, aby jim nenapadlo utíkat jako jim a dělat takové neplechy a k smrti strašit rodiny po celé dny a noci. Ale ostatní říkali, že to nejde; není to náš černoch a majitel se jistě přihlásí a bude chtít peníze. To jim vzalo tipec, protože zrovna lidi, kteří se nejvíc třesou na to, oběsit černocha, když se nezachoval zrovna kale, nejmíň se třesou na to zaplatit, když si na něm zchladí žáhu. Tak Jimovi aspoň tuze nadávali a tu a tam dostal také pár štulců, ale Jim nic neříkal a vůbec nedával znát, že mě zná, a oni ho odvedli do téhož domku a oblékli ho do jeho šatů a zase ho přivázali řetězem, ale tentokrát už k žádné noze od postele, ale k velké skobě, kterou zarazili do nejsilnější klády. Taky dostal želízka na ruce a na nohy a řekli mu, že bude od nynějška o chlebě a vodě až do té doby, kdy přijede jeho majitel nebo kdy bude prodán v dražbě, pakliže jeho majitel do určité lhůty nepojede, a zasypali díru, kterou jsme vykopali, a řekli, že u domku budou na stráži každou noc dva farmáři s puškami a ve dne že bude u dveří uvázaný buldok; když byli se vším hotovi a chystali se odejít a ještě jako na rozloučenou hodili Jimovi na hlavu pár nadávek, přišel starý doktor, podíval se na Jima a na lidi a řekl:

„Nezacházejte s ním tvrději, než je třeba, protože to není špatný černoch. (...)

(......)