Gustave Flaubert
překlad: Miloslav Jirda, Eva Musilová

PANÍ BOVARYOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ČÁST DRUHÁ

I

Yonville-l°Abbaye (jméno má podle kapucínského opatství, které tu kdysi bývalo a z něhož nestojí už ani rozvaliny) je městys osm mil od Rouenu, mezi abevilleskou a beauvaiskou silnicí. Leží v údolí, zavlažovaném říčkou Rieule, která se vlévá do Andelle a cestou blízko ústí roztáčí kola tří mlýnů; je v ní také pár pstruhů a chlapci se o nedělích baví tím, že je chytají na udici.

U Boissiere se odbočí z hlavní silnice a pokračuje se po rovině až na svah u Leux, kde se otevírá údolí. Říčka, která jím protéká, je dělí na dvě odlišné části: na levém břehu je všechno zarostlé trávou, na pravém břehu je půda zoraná. Pod výstupkem nízkých kopců se táhnou louky a vzadu se spojují s pastvinami brayského kraje, kdežto na východě planina mírně stoupá, rozšiřuje se a do nedohledna se rozestírají žluté lány obilí.

Voda, tekoucí podle okraje trávy, odděluje bílým pruhem barvu luk a barvu zoraných brázd, a kraj se tak podobá velkému rozloženému plášti s límcem ze zeleného sametu, vroubeným stříbrnou lemovkou.

Když sem člověk přijde, má před sebou na obzoru duby argueilského lesa a svahy pahorku Saint-Jean, pruhované shora dolů dlouhými červenými nepravidelnými rýhami; to jsou stopy dešťů, a ty cihlové odstíny, které v úzkých vláknech protkávají šedivou barvu hor, pocházejí od mnoha železitých pramínků tekoucích do okolního kraje.

Jsme zde na pomezí Normandie, Pikardie a Ile-de-France; je to jakási smíšenina krajů, řeč tu nemá typický přízvuk a krajina nemá žádný charakter. Vyrábějí se tu ty nejhorší neufchatelské sýry z celého okresu a obdělávat pole je tu nákladné, protože sypkou písčitou půdu plnou kamínků je třeba velice důkladně hnojit.

Až do roku 1835 nevedla do Yonville žádná sjízdná silnice, ale v té době zřídili velkou vozovou cestu spojující abevilleskou a amienskou silnici, kterou někdy používají formani jedoucí z Rouenu do Flander. Yonville-l°Abbaye však zůstalo stranou všeho ruchu, ačkoli se mu otevřela nová odbytiště. Místo aby si zlepšovali obilní hospodářství, umíněně tam trvají na nevýnosném pastvinářství a líné městečko, odtahující se od planiny, přirozeně roste dál směrem k říčce. Zdálky je vidět, že je rozloženo podél břehu jako pasák krav, který si podřimuje u vody.

Pod svahem za mostem začíná cesta osázená mladými osikami, která vás dovede rovnou k prvním domkům. Jsou obklopeny živým plotem a stojí uprostřed dvorů, kde jsou porůznu roztroušena hospodářská stavení, lisovny, kolny, vinopalny pod košatými stromy, o něž se opírají žebříky a bidla nebo na větvích visí kosy.

Doškové střechy jako kožešinové čapky naražené hluboko do očí dosahují až asi do třetiny nízkých oken, jejichž tlustá vydutá skla mají uprostřed vypouklinu, jako bývá na dně lahví. O bíle omítnuté zdi s úhlopříčnými tmavými trámy se tu a tam opírá hubená hrušeň a u vchodu v přízemí jsou posuvné ohrádky, aby dovnitř nelezla kuřata, která na prahu zobou drobky režného chleba namočeného v moštu. Čím dále do města, tím více se (...)

(......)