Gustave Flaubert
překlad: Miloslav Jirda, Eva Musilová

PANÍ BOVARYOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II

První vystoupila Ema, potom Félicité, pan Lheureux, nějaká kojná, a Charlese museli vzbudit, neboť hned, jak se setmělo, ve svém koutku hluboce usnul.

Homais se představil; ujistil paní Bovaryovou svou úctou a pana Bovaryho svou ochotou k službám, řekl, že je rád, že jim mohl prokázat pár drobných úsluh; se srdečným výrazem dodal, že si dovolil pozvat se k nim ke stolu, neboť jeho manželka je právě pryč.

Když byli v kuchyni, přistoupila paní Bovaryová ke krbu. Špičkami dvou prstů uchopila sukni ve výši kolen, nadzdvihla ji až ke kotníkům a natáhla nohu v černé botce k ohni pod otáčející se skopovou kýtou. Oheň ji celou ozařoval a ostrým světlem pronikal nitěmi jejích šatů, rovnoměrnými póry její bílé pleti i víčky jejich očí, které občas přivírala. Jak sem pootevřenými dveřmi vnikaly závany větru, zalévala ji sytě červená barva plamenů.

Z druhé strany krbu ji mlčky pozoroval mladý světlovlasý muž.

Jelikož se pan Léon Dupuis – druhý stálý host u Zlatého lva v Yonville, kde pracoval jako písař u notáře Guillaumina -velice nudil, často oddaloval chvíli večeře v naději, že do hospody přijde nějaký cestující, s nímž by se dalo večer pohovořit. Ve dnech, kdy byl se svou prací hotov, chodil do hospody v určenou hodinu, protože jinak nevěděl, co by dělal, a pak musel snášet tete a tete s Binetem, počínaje polévkou a konče sýrem. Proto s radostí přijal pozvání hostinské, aby povečeřel ve společnosti nově příchozích, a všichni se odebrali do velkého sálu, kde paní Lefrancoisová dala okázale prostřít pro čtyři osoby.

Homais požádal o dovolení, aby si směl nechat na hlavě svou řeckou čepičku, neboť se obával nachlazení.

Potom se obrátil ke své sousedce:

"Milostivá je asi trochu unavená, že? Naše Vlaštovka by z člověka vytřásla duši!"

"To je pravda," odpověděla Ema, "ale takové vyrušení mě vždycky baví, mám ráda změnu."

"Je velice mrzuté, když člověk žije uvázaný na jednom místě," povzdechl si písař.

"Kdybyste jako já musel být pořád v sedle...," řekl Charles.

"Mně připadá," poznamenal Léon, obraceje se na paní Bovaryovou, "že to je velice příjemné, když to člověk ovšem může dělat," dodal.

"Ostatně," říkal lékárník, "provozování lékařské praxe není v našem kraji nijak obtížné, neboť stav silnic dovoluje používat bryčku a pacienti obvykle dobře platí, zdejší rolníci jsou totiž docela zámožní. Z lékařského hlediska tu máme kromě obvyklých případů enteritidy, bronchitidy a žlučníkových obtíží občas nějaké ty střídavé horečky v době žní, ale celkem vzato málo vážných případů, nic, co by stálo za zvláštní pozornost, leda snad hodně krtic, způsobených bezpochyby želostnými hygienickými podmínkami v příbytcích našich zemědělců. Ano, pane Bovary, setkáte se s mnoha předsudky, s kterými budete muset bojovat; s mnohou zakořeněnou umíněností, na kterou bude denně narážet veškeré úsilí vaší vědy. Tady se totiž ještě věří na devítidenní pobožnosti, na ostatky, na faráře, místo aby se prostě šlo za lékařem nebo za lékárníkem. (...)

(......)