Gustave Flaubert
překlad: Miloslav Jirda, Eva Musilová

PANÍ BOVARYOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III

Druhý den, sotva vstala, spatřila na náměstí písaře. Byla v županu. Zdvihl hlavu a pozdravil ji. Letmo se uklonila a zavřela okno.

Léon čekal celý den, až bude šest hodin večer, ale když přišel do hospody, našel tam u stolu jen pana Bineta.

Večeře z minulého dne pro něj byla významnou událostí, dosud nikdy nehovořil dvě hodiny s dámou. Jak to, že jí dovedl sdělit – a takovými slovy – tolik věcí, které by předtím tak dobře vyjádřit neuměl? Zpravidla býval plachý a zachovával si rezervovanost, v níž se pojí stud i přetvářka. V Yonville měl pověst dobře vychovaného mladíka. Poslouchal debaty zralých mužů a nebyl politicky radikální, což je u mladého člověka neobvyklé.

Měl také různá nadání, maloval akvarely, dovedl zpívat z listu a večer po jídle, pokud zrovna nehrál karty, se rád zabýval i literaturou. Pan Homais si ho vážil pro jeho vzdělání, paní Homaisová ho měla ráda pro jeho ochotu, neboť často chodil na zahradu s jejími ratolestmi, věčně ušpiněnými a nezvedenými mrňaty, poněkud lymfatickými jako jejich matka. Kromě služky se o ně staral lékárnický učeň Justin, vzdálený bratranec pana Homaise, kterého si k sobě lékárníkovi vzali z útrpnosti a který zároveň dělal domácího poskoka.

Lékárník se projevil jako nejlepší soused, jakého si lze přát.

Informoval paní Bovaryovou, u koho se nejlépe nakupuje, přivedl k ní svého dodavatele moštu, sám nápoj ochutnal a ve sklepě dával pozor, aby byl sud správně uložen. Poradil jí také, jakým způsobem získat máslo za levnou cenu, a uzavřel pro ni dohodu s kostelníkem Lestiboudoisem, který kromě svých náboženských a hrobařských funkcí také ošetřoval největší yonvilleské zahrady, pravidelně nebo příležitostně, jak si kdo přál.

Lékárníka nevedla k té úslužné srdečnosti jen pouhá potřeba pomáhat bližnímu, za tím vším se skrýval určitý záměr.

Porušoval totiž první článek zákona z 19. dne šestého měsíce roku XI, kterým se zakazuje veškerým osobám bez diplomu provozování lékařské praxe, a jednou se stalo, že po několika udáních byl pan Homais předvolán do Rouenu k panu královskému prokurátorovi do jeho soukromé kanceláře. Vysoký úředník ho přijal vstoje, v taláru, s hermelínovým přehozem přes ramena a s baretem na hlavě. Bylo to ráno před přelíčením. Na chodbě se ozývaly těžké kroky stráží a jakoby vzdálené skřípění velkých zavíraných zámků.

Lékárníkovi tak hučelo v uších, až se domníval, že ho raní mrtvice; v duchu již viděl podlahu podzemní kobky, rodinu v slzách, prodanou lékárnu a všechny lékárenské láhve roznesené.

Byl nucen zajít si do kavárny a dát si sklenici rumu se sodovkou, aby se zase vzpamatoval.

Ponenáhlu se vzpomínka na ono pokárání vytrácela a lékárník dál uděloval v místnosti za krámem své neškodné rady jako dřív. Ale starosta s ním nebyl zadobře, někteří kolegové mu záviděli; měl veškeré důvody k obavám. Tím, že si pana Bovaryho svými úsluhami zaváže, získá jeho vděčnost a tak si zajistí jeho mlčení, kdyby později něco zpozoroval. Proto mu také Homais (...)

(......)