Gustave Flaubert
překlad: Miloslav Jirda, Eva Musilová

PANÍ BOVARYOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV

Jakmile nastaly první studené dny, odstěhovala se Ema ze své ložnice do jídelny, což byla dlouhá místnost s nízkým stropem, kde stál na krbu před zrcadlem rozvětvený korálový trs. Když seděla v křesle u okna, viděla, jak kolem po ulici procházejí lidé z městečka.

Léon chodil dvakrát denně z kanceláře ke Zlatému lvu. Ema ho už zdálky slyšela přicházet; nakláněla se a naslouchala. Mladý muž proklouzl za záclonou - byl vždycky stejně oblečen a nikdy neotočil hlavu. Avšak za soumraku, když Ema odložila do klína vyšívání a opřela si bradu o levou ruku, často se zachvěla, když se ten klouzavý stín znenadání objevil. Vstávala pak a přikazovala, aby se prostřelo.

Během večeře přicházel pan Homais. Vešel s řeckou čepičkou v ruce, tiše, aby nikoho nerušil, a pokaždé opakoval stejnou větu: "Dobrý večer vespolek!" Potom se usadil na své místo ke stolu mezi oba manžele a začal se lékaře vyptávat na jeho pacienty, a ten se s ním zas dohadoval o tom, jaký kde může čekat honorář. Potom se hovořilo o tom, co je v novinách. Homais už je večer znával skoro nazpaměť a sledoval jejich úplný obsah včetně novinářských úvah a všech zpráv o jednotlivých katastrofách, které se přihodily ve Francii i v cizině. Jelikož se toto téma po chvíli vyčerpalo, utrousil pan Homais nějakou poznámku o jídle, které viděl před sebou. Někdy se dokonce nadzdvihl na židli a jemně upozorňoval paní Bovaryovou na nejměkčí kousek nebo se obrátil ke služce a dával jí rady ohledně přípravy ragú a správného způsobu kořenění; mluvil o aromatických látkách, trestích, cukrech a želatinách zcela oslňujícím způsobem. Měl ostatně v paměti naskládáno více receptů než v lékárně lahví, vynikal ve výrobě nejrůznějších zavařenin, octů a sladkých likérů a znal také všechny nové vynálezy úsporných ohřívadel, jakož i umění konzervovat sýry a vylepšovat zkyslá vína.

V osm hodin pro něho chodil Justin, aby zavřel lékárnu. Pan Homais si ho šibalsky měřil, zejména když byla přítomna Félicité, neboť si všiml, že jeho učeň rád chodí do lékařova domu.

"Ten můj dareba začíná mít všelijaké nápady," říkal, "a dokonce si myslím – a dal bych na to krk –, že je zamilovaný do vaší služky!"

Justin však měl horší vadu, kterou mu zazlíval: že totiž nepřetržitě poslouchá, co se povídá. Tak například v neděli ho nemohli dostat ze salónu, kam ho paní Homaisová volávala, aby odvedl děti, které v lenoškách usínaly a zády shrnovaly příliš velké kalikové povlaky.

Na lékárníkovy večírky nechodilo mnoho lidí, neboť jeho pomlouvačný jazyk a politické názory od něho postupně odradily různé úctyhodné osobnosti. Nikdy tam však nechyběl písař. Jakmile zaslechl zvonek, běžel paní Bovaryové naproti, odebral jí šál a odkládal stranou pod lékárenský psací stůl silné přezůvky, které nosila přes střevíce, když byl venku sníh.

Nejdřív se hrálo několik partií jedenatřicet, potom hrál pan Homais s Emou écarté; Léon stál za ní a radil jí. S rukama na opěradle její židle se díval, jak se zuby hřebenu zakusují do (...)

(......)