Gustave Flaubert
překlad: Miloslav Jirda, Eva Musilová

PANÍ BOVARYOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V

Bylo to jedné únorové neděle odpoledne, když venku sněžilo.

Manželé Bovaryovi, Homais a pan Léon se vyšli podívat na nově budovanou přádelnu lnu v okolí, půl míle od Yonville. Lékárník s sebou vzal Napoleona a Athalii, aby se trochu proběhli, a doprovázel je Justin, který nesl na rameni několik deštníků.

Nic však nemohlo být méně zajímavé než tato zajímavost. Velký prázdný pozemek, kde ležela bez ladu a skladu mezi kupami písku a kamení rezivějící ozubená kola, obklopoval dlouhou čtverhrannou budovu s nesčetnými okénky. Nebyla ještě dostavěná a mezi trámy krovu byla vidět obloha. Na trámci štítu visel vích slány s několika klasy a jeho trojbarevné stuhy pleskaly ve větru.

Homais hovořil. Vykládal společnosti, jak bude ten podnik v budoucnu důležitý, vypočítával tloušťku podlah a sílu zdí a velmi litoval, že nemá skládací metr, takový, jaký vlastní pro své potřeby pan Binet.

Ema, která byla do něho zavěšena, se trochu opírala o jeho rameno a dívala se na sluneční kotouč, jehož oslňující bledé světlo se v dálce prodíralo mlhou. Otočila hlavu: viděla Charlese. Měl čepici staženou až k obočí a oba jeho silné rty se zachvívaly, což dodávalo jeho obličeji přihlouplý výraz; i pohled na jeho klidná záda ji dráždil a připadalo jí, že na jeho redingotu je vidět celá všednost jeho osobnosti.

Mezitím co ho pozorovala a pociťovala přitom ve svém podráždění jakési zvrhlé uspokojení, přistoupil Léon o krok blíž. Chladem pobledl a zdálo se, že na jeho tváři spočívá unylost ještě líbeznější, mezi nákrčníkem a krkem mu byla pod uvolněným límcem košile vidět kůže, pod pramínkem vlasů mu vyčnívala špička ucha a jeho velké modré oči, zdvižené vzhůru k mrakům, připadaly Emě průzračnější a krásnější než horská jezera, ve kterých se zrcadlí nebe.

"Ty nešťastníku!" vykřikl najednou lékárník.

A běžel k synovi, který skočil na hromadu vápna, aby si obarvil střevíce na bílo. Při výčitkách, kterými ho zahrnuli, začal Napoleon ječet, zatímco mu Justin otíral boty kouskem slaměné lepenice. Potřeboval však na to spíš nůž: Charles mu nabídl svůj.

"Vida," řekla si v duchu, "nosí po kapsách nůž jako sedlák!"

Začala padat jinovatka a tak se dali na zpáteční cestu do Yonville.

Večer nešla paní Bovaryová k sousedům, a když Charles odešel, když věděla, že je sama, vybavilo se jí zas to srovnání stejně jasně jako při bezprostředním zážitku a s oním prodloužením perspektivy, které předmětům dává vzpomínka. Dívala se z lůžka na hořící oheň a viděla Léona, jak se jednou rukou opírá o hůlku a druhou rukou drží Athalii, která klidně cucá kousek ledu.

Připadal jí roztomilý, nemohla se od něho odpoutat, vzpomínala na jiné jeho postoje, na slova, která řekl, na zvuk jeho hlasu, na celou jeho osobu, a se rty našpulenými jako při polibku si opakovala:

"Ano, roztomilý, roztomilý! Miluje někoho? Koho asi...? Přece mne!"

Najednou před ní vyvstaly všechny důkazy, srdce jí poskočilo.

Plamen z krbu rozechvíval na stropě veselou záři, obrátila se na (...)

(......)