Gustave Flaubert
překlad: Miloslav Jirda, Eva Musilová

PANÍ BOVARYOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII

A slavná výstava opravdu nadešla. V den té veliké události stáli všichni obyvatelé už od rána před dveřmi a bavili se o přípravách. Radnice byla ověšena břečťanovými girlandami, na louce postavili stan, kde se měla konat hostina, a uprostřed náměstí před kostelem mělo jakési středověké dělo ohlásit příchod pana prefekta a vyznamenaných zemědělců. Národní garda z Buchy (v Yonville žádnou neměli) se připojila k místnímu hasičskému sboru, kterému velel Binet.

Měl toho dne na sobě límec ještě vyšší než obyčejně a jeho hruď v upjaté uniformě byla tak strnulá a nehybná, že se zdálo, jako by celá pohyblivá část jeho osoby sestoupila do nohou, které se v pravidelných intervalech rytmicky zdvíhaly.

Jelikož mezi výběrčím a plukovníkem existovala jakási řevnivost, cvičili oba své mužstvo, každý jinde, aby ukázali své velitelské nadání. Střídavě bylo vidět červené nárameníky a černé náprsníky.

Nebralo to konce a začínalo to stále znovu. Městečko takovou parádu nepamatovalo. Několik měšťanů si už den předtím umylo celý dům; v pootevřených oknech visely trojbarevné prapory; všechny hospody byly plné; a v jasném počasí se naškrobené čepce, zlaté kříže a barevné šátky zdály bělejší než sníh, třpytily se v zářivém slunci a rozptýlené barevné skvrnky oživovaly tmavou jednotvárnost redingotů a modrých halen. Selky z okolních vesnic si při sestupování z koně vytahovaly velké špendlíky, které jim přidržovaly kolem těla šaty vyhrnuté tak, aby se neušpinily, zatímco jejich manželé si zase chránili klobouky tím, že si je přikryli kapesníkem, a jeden cíp drželi mezi zuby.

Dav se hrnul do hlavní ulice z obou konců městečka. Přiléval se z uliček, alejí, z domů a co chvíli bylo slyšet klapnout klepadlo u dveří za paničkami v nítěných rukavicích, které si vyšly na slavnost. Nejvíce obdivu vzbuzovaly dva vysoké tisy, ověšené lampióny, které stály po obou stranách tribuny, kde měly zasednout úřední osobnosti. Navíc ještě byly u čtyř sloupů radnice postaveny čtyři žerdě a na každé z nich visela vlaječka ze zelenavého plátna nesoucí nápis psaný zlatým písmem. Na jednom stálo: "Obchod", na druhém "Zemědělství", na třetím "Průmysl" a na čtvrtém "Uměny".

Leč všeobecné nadšení, které se zračilo na všech tvářích, zřejmě rmoutilo hostinskou, paní Lefrancoisovou. Stála na schodech u kuchyně a mumlala si pro sebe: "Takový nesmysl! Taková hloupost, ta jejich plátěná bouda! Copak si myslí, že prefektovi bude příjemné večeřet pod stanem jako nějaký komediant? A ještě říkají, že prokazují službu celému kraji. To jsem se tedy nemusela namáhat a shánět kuchaře až z Neufchatelu! Pro koho vlastně? Pro pasáky krav! Pro bosé obejdy!"

Šel kolem lékárník. Měl černý frakový kabát, nankinové kalhoty, střevíce s bobří kožešinou a dokonce i nízký klobouk, který nosil jen výjimečně.

"Služebník!" řekl. "Promiňte, spěchám."

A když se ho tlustá vdova ptala, kam jde, odpověděl:

"Připadá vám to zvláštní, že? Já přece pořád bývám zavřený ve své laboratoři jako ta (...)

(......)