Gustave Flaubert
překlad: Miloslav Jirda, Eva Musilová

PANÍ BOVARYOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII

Po cestě uvažovala: "Co mu řeknu? Čím začnu?" A jak šla dál, poznávala keře, stromy, kručinku na stráni a tam vzadu zámek.

Vrátila se k pocitům své první lásky a její ubohé sevřené srdce se rozpínalo milostným citem. Do tváře jí vál vlahý vítr, tající sníh po kapkách padal z pupenů na trávu.

Vstoupila jako kdysi vrátky v parku, potom přišla na nádvoří, vroubené dvojitou řadou košatých lip. Jejich dlouhé větve svištěly, jak se kolébaly ve větru. Psi u bud se všichni rozštěkali a štěkot se rozléhal široko daleko, přesto se nikdo neobjevil.

Vyšla nahoru po širokém rovném schodišti, které ústilo na chodbu se zapřášenými dlaždicemi, na ni vedly dveře několika pokojů za sebou, jako to bývá v klášterech nebo v hostincích. Jeho pokoj je vzadu, docela na konci vlevo. Když položila ruku na kliku, síly ji najednou opustily. Třeba nebude doma, téměř si to přála, a přitom to byla jediná její naděje, poslední šance na záchranu. Na okamžik soustředila myšlenky, a dodávajíc si odvahy vědomím, že je to v daném okamžiku nezbytné, vstoupila dovnitř.

Seděl před krbem, opřen oběma nohama se opíral o obrubeň a kouřil dýmku.

"Ach, to jste vy!" řekl a vyskočil.

"Ano, já... Ráda bych vás, Rodolphe, požádala o radu."

A ať se snažila sebevíc, nemohla ze sebe vypravit nic dalšího.

"Nezměnila jste se, jste stále tak půvabná!"

"Smutný půvab, příteli," odpověděla trpce, "když jste jím pohrdl."

Začal tedy vysvětlovat své tehdejší chování a omlouval se neurčitými slovy, protože ho nic lepšího nenapadlo.

Dala se strhnout jeho slovy, ještě více však jeho hlasem a pohledem na jeho osobu, takže se nakonec tvářila, jako by věřila - či snad věřila doopravdy - zámince, kterou uváděl jako důvod jejich rozchodu, je to tajemství, na němž závisí čest a snad i život jedné třetí osoby.

"Ať už tomu bylo jakkoli," řekla a upřela na něj smutný pohled, "hodně jsem vytrpěla."

Odpověděl filosofickým tónem:

"Takový je život."

"A byl život dobrý alespoň k vám," pokračovala Ema, "od té doby, co jsme se rozešli?"

"Ani dobrý, ani špatný."

"Bylo by možná bývalo lépe, kdybychom se nerozešli."

"Ano... snad."

"Myslíš?" a přistoupila k němu blíž.

A vzdychla si:

"Ach, kdybys věděl, Rodolphe! Já jsem tě tolik milovala!"

V tom okamžiku ho vzala za ruku a zůstali tak s propletenými prsty jako tehdy poprvé na hospodářské výstavě. Z hrdosti se nechtěl poddat dojetí. Ona se mu však stulila na prsa a řekla:

"Jak jsi mohl chtít, abych žila bez tebe? Od štěstí si člověk těžko odvyká! Byla jsem zoufalá! Myslela jsem, že umřu. Však ti o tom všem povím. A ty... ty jsi přede mnou utíkal!"

Vskutku si po celá ta tři léta dával pozor, aby se s ní nesetkal, z přirozené zbabělosti, která je charakteristická pro silné pohlaví; a Ema pokračovala s roztomilými pohyby hlavy, lichotivěji než zamilovaná kočka:

"Miluješ jiné, jen se přiznej. Ale já je opravdu chápu, a omlouvám, jistě jsi je svedl, jako jsi svedl mne. Ty jsi zkrátka muž! Máš všechno, čeho je (...)

(......)