Gustave Flaubert
překlad: Miloslav Jirda, Eva Musilová

PANÍ BOVARYOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IX

Pokaždé, když někdo zemře, nastane jakési ohromení, tak těžké je pochopit ten náhlý příchod nicoty, uvěřit v ni a smířit se s ní.

Když však Charles zpozoroval Eminu nehybnost, vrhl se k ní s výkřikem:

"Sbohem! Sbohem!"

Homais a Canivet ho odvlekli z pokoje.

"Uklidněte se!"

"Ano," říkal a snažil se jim vytrhnout, "budu rozumný, neudělám nic zlého. Ale pusťte mě! Chci ji vidět! Je to má žena!"

A rozplakal se.

"Plačte," řekl lékárník, "dejte volný průchod přírodě, uleví se vám."

Charles zesláblý jako dítě se dal odvést dolů do jídelny a pan Homais se brzy odebral domů.

Na náměstí ho zastavil slepec, který se v naději na mast proti zánětům dobelhal až do Yonville a ptal se každého kolemjdoucího, kde bydlí lékárník.

"To sis dobře vybral! Jako bych neměl jiné starosti! Co se dá dělat, tak přijď později!"

A rychle vešel do lékárny.

Musel napsat dva dopisy, udělat Bovarymu uklidňující nápoj, vymyslet si nějakou lež, která by utajila, že šlo o sebevraždu, a zpracovat ji do článku pro Pochodeň, nemluvě ani o všech lidech, kteří na něj čekali, aby jim poskytl informace. A když všichni Yonvillané vyslechli jeho historku o tom, jak si Ema při přípravě vanilkového krému spletla cukr s arzenikem, vrátil se Homais znovu k Bovarymu.

Našel ho o samotě (pan Canivet právě odešel), jak sedí v křesle u okna a tupě civí na dlaždice.

"Teď by bylo třeba," řekl lékárník, "abyste sám stanovil hodinu obřadu."

"Proč? Jakého obřadu?"

Potom poplašeně vykoktal:

"Ne! Viďte, že ne! Ne, já si ji chci nechat u sebe."

Homais taktně vzal z police láhev a zalil muškáty.

"Děkuju vám," řekl Charles, "jste tak hodný!"

Nedokončil větu, neboť se zalykal pod spoustou vzpomínek, které mu lékárníkovo gesto připomnělo.

Homais považoval za vhodné rozptýlit ho hovorem o zahradničení, rostliny potřebují vláhu. Charles na znamení souhlasu sklonil hlavu.

"Ostatně teď už se nám snad udělá hezky."

"Ano," řekl Bovary.

Lékárník byl s nápady u konce, a tak jemně poodhrnul záclonky na oknech.

"Hele, tamhle jde pan Tuvache."

Charles opakoval jako automat:

"Jde pan Tuvache."

Homais si netroufal znovu s ním mluvit o přípravách k pohřbu, nakonec ho přiměl duchovní, aby se odhodlal dát dispozice.

Zavřel se do ordinace, vzal pero a po chvilce štkaní napsal:

 

Chci, aby byla pohřbena ve svatebních šatech, v bílých střevících, s věnečkem na hlavě. Ať má vlasy rozestřeny po ramenou. Tři rakve: jednu dubovou, druhou mahagonovou, třetí olověnou. Ať mě nikdo neutěšuje, budu mít dost síly. Ať je celá přikrytá velikým kusem zeleného sametu. Tak to chci. Udělejte to.

 

Pánové velice užasli nad Bovaryho romantickými nápady a lékárník mu šel hned říci:

"S tím sametem mi to připadá trochu přemrštěné. Ostatně tolik výdajů..."

"Co je vám do toho?" vykřikl Charles. "Dejte mi pokoj. Vy jste ji nemiloval! Jděte pryč!"

Duchovní ho vzal pod paží, aby se sním prošel po zahrádce.

Vykládal mu o marnosti věcí pozemských. Bůh je veliký a (...)

(......)