Gustave Flaubert
překlad: Miloslav Jirda, Eva Musilová

PANÍ BOVARYOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X

Dostal lékárníkův dopis teprve šestatřicet hodin po události a s ohledem na jeho citlivost nastylizoval pan Homais psaní tak, že vůbec nebylo jasné, jak se věci vlastně mají.

Nejdřív to staříka sklátilo jako záchvat mrtvice, potom vyrozuměl, že Ema mrtvá není. Ale mohla by být... Konečně si natáhl halenu, vzal klobouk, připjal ostruhy a tryskem vyrazil, celou cestu starý Rouault těžce oddychoval a sžíral se úzkostí.

Jednou dokonce musel sestoupit z koně. Neviděl už před sebe, slyšel kolem sebe hlasy, měl dojem, že zešílí.

Rozednilo se. Spatřil na stromě tři spící černé slepice, zachvěl se děsem nad tou předzvěstí. Tu slíbil Panně Marii, že věnuje kostelu tři ornáty a že půjde bos od hřbitova v Bertaxu až do kaple ve Vassonville.

Přijel do Maromme, s pokřikem svolával celou hospodu, úderem ramene vyrazil dveře, skočil k pytli ovsa, nalil do žlabu láhev sladkého moštu a znovu nasedl na koníka, který uháněl, až mu zpod všech čtyř podkov lítaly jiskry.

Říkal si, že ji jistě zachrání, lékaři určitě najdou nějaký lék.

Vzpomínal na všechna zázračná uzdravení, o kterých kdy slyšel.

Potom ji najednou viděl mrtvou. Ležela před ním uprostřed silnice, natažená na zádech. Zatáhl za uzdu a přelud zmizel.

V Quincampoix vypil pro povzbuzení tři kávy, jednu za druhou.

Uvažoval, že jde o mýlku ve jméně. Hledal dopis po kapsách, nahmatal jej, ale netroufal si jej otevřít.

Nakonec ho napadlo, že si z něho někdo udělal blázny, že je to třeba něčí pomsta, že si to možná vymyslel nějaký opilec, a ostatně kdyby byla mrtvá, přece by se o tom vědělo? Ale ne, na krajině nebylo nic neobvyklého, nebe bylo modré, stromy se kývaly, kolem přešlo stádo ovcí. Spatřil městečko, viděli ho, jak přijíždí skloněný nad koněm, bil ho zuřivými údery a koníkovi stékala krev zpod řemenů.

Když zase nabyl vědomí, s pláčem se vrhl Bovarymu do náruče:

"Moje dcera! Ema! Mé dítě! Co se stalo?"

A Bovary vzlykal:

"Já nevím, já nevím! Je to kletba!"

Lékárník je od sebe odtrhl.

"Je zbytečné vykládat ty hrozné podrobnosti. Budu potom informovat pána sám. Přicházejí lidé. Trochu důstojnosti u všech všudy, trochu filosofie!"

Ubohý Charles chtěl ukázat, že je statečný, a několikrát opakoval:

"Ano... odvahu!"

"No dobře," zvolal stařík, "když odvahu, tak teda odvahu, u sta hromů! Doprovodím ji až do hrobu."

Zazněl zvon. Všechno bylo připraveno. Bylo nutno vydat se na cestu.

A když vedle sebe seděli na lavici na kůru, viděli před sebou tři kostelní zpěváky, kteří neustále přecházeli sem a tam a zpívali žalmy. Hráč na serpent dul do svého nástroje z plných plic. Pan Bournisien ve vší parádě zpíval pronikavým hlasem, klaněl se před tabernáklem, zdvihal ruce, rozpřahoval paže. Lestiboudois chodil po kostele se svou kosticovou hůlkou, rakev stála před zpěváckým pultem mezi čtyřmi řadami voskovic. Charles měl chuť vstát a zhasnout je.

Snažil se však přimět se ke zbožnosti, povznést se k naději na budoucí život, kde se s ní setká. Představoval si, (...)

(......)