Gustave Flaubert
překlad: Miloslav Jirda, Eva Musilová

PANÍ BOVARYOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII

Zámek, vystavěný v moderním italském slohu s dvěma vystupujícími křídly a třemi podjezdy, se rozkládal na úpatí obrovského trávníku, na němž se páslo několik krav, mezi skupinami vysokých řídce rozsázených stromů. Podél zakřivené písčité cesty se košatily keře rododendronů, jasmínů a kalin v nestejných zelených trsech. Pod můstkem tekl potok, v pološeru bylo vidět budovy s doškovými střechami rozseté po louce, kterou vroubil mírný svah dvou zalesněných kopců, a vzadu v houští stály ve dvou rovnoběžných řadách kůlny a stáje, zachovalé zbytky starého zbořeného zámku.

Charlesova dvoukolka se zastavila pod prostředním podjezdem.

Objevili se sluhové, markýz vyšel manželům naproti, nabídl lékařově ženě rámě a uvedl ji do vstupní haly.

Vysoká hala byla vydlážděna mramorovými dlaždicemi a zvuk kroků i hlasů v ní zněl jako v kostele. Proti vchodu stoupalo rovné schodiště a vlevo vedla chodba spojená přímo se zahradou do kulečníkové síně, odkud bylo hned od vchodu slyšet karamboly slonovinových koulí. Když Ema cestou do salónu procházela hernou, viděla kolem stolů mladé muže s vážným obličejem, brada jim spočívala na vysokém nákrčníku, všichni měli na prsou řády, tiše se usmívali při postrkávání tága. Na tmavém dřevěném ostění visely obrazy ve velkých zlacených rámech a nesly na spodních okrajích černé nápisy. Ema četla: "Jean-Antoine d'Andervilliers d'Yverbonville, hrabě z la Vaubyessard a baron z la Frenaye, padl v bitvě u Coutras 20. října 1587." A na jiném stálo:

"Jean-Antoine-Henry-Guy d°Andervilliers de la Vaubyessard, admirál francouzský a rytíř řádu sv. Michala, zraněn v boji u Hougue-Saint-Vaast 29. května 1692, zemřel na la Vaubyessard 23. ledna 1693." Další nápisy už byly sotva znatelné, protože světlo lamp bylo zaměřeno na zelené sukno kulečníku a ponechávalo ostatní části místnosti v přítmí. Dodávalo plátnům hnědý odstín, lámalo se o ně v jemných hranách na prasklinách malby a ze všech těch velkých černých, zlatě rámovaných čtverců se tu a tam vynořila nějaká světlejší část portrétu – bledé čelo, dvě oči, jež se na vás upíraly, napudrované paruky spadající na rameno v rudém šatě nebo přezka podvazku na kulatém lýtku.

Markýz otevřel dveře do salónu; jedna z dam - sama markýza - popošla Emě vstříc a posadila ji vedle sebe na pohovku, kde se s ní přátelsky rozhovořila, jako by ji znala už dlouho. Byla to žena asi čtyřicetiletá, měla krásná ramena, zahnutý nos, protahovala věty a toho večera měla na kaštanových vlasech jen prostý krajkový šáteček, který jí vzadu jako trojúhelník spadal na šíji. Vedle ní seděla na židli s vysokým opěradlem nějaká mladá plavovláska a okolo krbu se páni s květinou v knoflíkové dírce bavili s dámami.

V sedm hodin se podávala večeře. Muži, kterých bylo více, se posadili k prvnímu stolu ve vstupní hale a dámy zasedly k druhému v jídelně, spolu s markýzem a markýzou.

Když Ema vešla, cítila, jak ji ovanul teplý vzduch, v němž se mísila vůně květin a krásného prostírání, pečeného masa (...)

(......)