Stanislav K. Neumann

ZLATÝ OBLAK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIII

Marion leží se silnou angínou a citelnými teplotami. Dostala ke všemu ještě menstruaci. Nemocenský doktor uštědřil jí týden. Ulehla na otoman, poněvadž jednou její idiosynkrazií je nechuť k posteli, kusu nábytku, který ji odpuzuje tvarem a připomíná jí pelech; je za tím asi nějaká nepříjemná zkušenost z válečného mládí, zatlačená do podvědomí. Jindrovi napsala kratičký dopis, že trochu stůně, aby tedy kvůli ní nejezdil prozatím do města: že mu oznámí včas své zmrtvýchvstání.

Pod Civilní Pomonou na stěně, jejíž úsměv podobá se odlesku jasného dne zářijového, který venku tane nad městem, zdá se její hlava na bílém polštáři náležeti krásné mučednici z nějaké legendy: vlasy zdají se úplně černé, oči jí planou temně ze zbledlého obličeje a rty má nezvykle červené. Jejich plný, vábně vykroužený tvar připomíná více než kdy jindy sametovou růži. Leží chvílemi tiše s rukama volně položenýma na pestré květy pokrývky; z rukávů blankytného pyžama unikají dlouhé prsty jako šperky zdobené opály.

Prvního dne poskakovalo jí před očima stále znova chlupaté, obrýlené strašidlo, doktor. Sotva vešla, obořil se na ni ten starý osel jako na svou děvečku. Její bledý obličej vypadal souchotinářsky, neboť byla vysílena dvoudenním kašlem; jemné, slézové stíny pod jejíma očima byly tmavošedé.

Co chcete? Co je vám?

Kašlu silně, pane doktore, bolí mě v krku a na prsou. Chtěla bych, abyste mne prohlédl, není-li to něco vážného.

Prohlížet vás nebudu, to mně ani nenapadne. Co jíte?

Normální stravu, odpověděla Marion klidně, neboť jedla hodně a celkem dobře.

Normální stravu? Co je to? Jíte zeleninu?

Ano.

Například?

Květák.

To se ví, jíte jen hlavičky!

Co jiného?

Košťál máte jíst. V tom je výživa. A vejce jíte?

Ano.

Kolik?

Dvě, tři.

Vždyť jsem si to myslel. Jíte chleba s vejci, ne vejce s chlebem. Sedm vajec máte sníst. To jsou teď ty moderní ženy, nejedí, chtějí být štíhlé. A pak jsou u doktora jako doma.

Marion byla by málem zahlaholila rozpustilým smíchem: nepovšiml si ani jejích tvarů, zevloval jí jen do tváře.

Sedl a psal recept.

Nechoďte pro to jinam než do Lékospolu, tam vám to správně namíchají. Víte, kde to je?

Ano.

Tak už si běžte lehnout!

Marion si vzpomněla, co jí Jindra jednou vypravoval o podobném mastičkáři. Měl neuralgické bolesti a kdosi mu doporučil starého internistu, který prý je výborný. Jindra nechodil rád k lékařům, nebýval také tak churav, aby si sám nevěděl rady. Ale jeho záchvat byl poněkud silnější, tak se odhodlal uposlechnouti přátelské rady. Seděl půl hodiny v čekárně a slyšel z ordinačního pokoje doktorovu přednášku, opakovanou dvěma pacientům. Neměla smyslu, a proto chtěl už odejíti. Ale zůstal přece ze zvědavosti a vyslechl pak stejnou přednášku medicinmanovu potřetí: že má jisti mozeček a jak si jej má připravovati. Trvalo to čtvrt hodiny a pak:

Máte pokladnu?

Nemám.

Tak vám teď napíšu dobrý lék, je sice poněkud dražší, ale pomůže. Nechoďte proň jinam než do Lékospolu. Tam (...)

(......)