Vladislav Vančura

ÚTĚK DO BUDÍNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Rozloučení s Vydrou

Kolem obytného domu se tísnilo množství lidí. Štěpán odjížděl. Někteří mluvili o příznacích blížící se zimy, jež bude krutější než jindy, předstírajíce lhostejnost a dobrý rozmar. Kdekdo se staral o vůz a o přikrývky, nevěda, kam dáti ruce, neboť chvíle tak rozhodné se podobají divadlu.

Staré místo se proměňovalo. Mnohý z příchozích nepoznává za tohoto listopadového dne Vydru. Jejich boty rachají po dláždění, v síních je zima, světnice duní ozvěnou. Tu je viděti nosiče, jenž sklání hlavu a levicí přidržuje na rameni bednu. Krotička pláče.

Konečně zavládá soulad mezi Štěpánem, mezi držitelem moci, jehož rod seděl tak dlouho na Vydře, mezi tímto vozkou, jemuž přiznáváme ušlechtilost, a mezi dělníky polí, již za něho pracovali. Konečně mezi nimi zavládl mír a shoda, neboť pán a jeho lidé jsou chudi. Nemají, co by střežili a co by kradli. Již se neozve ani rozkazování, ani nevole, ani kvapné kroky sluhy, jenž s posměškem nebo s klením pospíchá, aby vyplnil rozkaz.

Jakže! Štěpán zchudl? Odchází?

Vidím, že si nemyslí nic jiného, než že se mu děje křivda. Kráčí jako do vyhnanství. Vezmi ho ďas! Pravda, byl méně sprostý než ti, kdo přijdou po něm, byl větší pán a uměl s námi točit. My, již jsme přinuceni krásti čas a všechno, co je na dosah a čeho se nedostává našemu stolu, byli jsme na Baránya poněkud pyšni. Věděl o naší nouzi a trpěl, abychom si pomáhali, jak se to dá. Za jeho časů jsme to činili bez třesení. Ba, byl to starý zvyk, jakési přátelství ohně a lesa věčně přihořívajícího. Snad jsme se navzájem oslňovali divadly žní a divadly trysku. Bývali jsme zamoučněni od pytlů a křičívali jsme pod okny. Vyřizovali jsme si své žertovné spory metličkou a on se smál. My pak jsme se opět dívali na Janin slunečník, na její svěží kůži a na Tomáše, jenž slyne po všem kraji jako přenebezpečný dobyvatel srdcí. Hnával jste Dauna, div jste mu nepotrhal slabiny, a tu jsme bývali oslněni nádherou, jež kamsi zmizela, jíž jste pozbyl anebo kterou jste promrhal.

Kde je ten půvab jízd? To skvělé držení těla?

Vidíme, že jste již zestárl a že jste chud. Příteli! konec vše vysvětluje! To byla málem láska! Jaké štěstí, že přišel okamžik, kdy vy a já můžeme užít toho slova.

Krotička měla setrvati na Vydře tak dlouho, dokud by řemeslníci neskončili své práce. Bylo nutno dům poopraviti, neboť krytina sešla a žlaby div nespadly. V koutě poschodí zůstávaly dvě světnice napěchované Barányovým nábytkem. Štěpán se rozhodl odvézti jenom nejnutnější věci. Do těch komor se netrhly dveře, a ještě bylo třeba vtěsnati sem jakýsi obraz, hrací stolek či lenošku, na níž Jana sedávala v domku zahradníkově.

Štěpán žertoval o nenadálé píli. I on byl dotčen truchlivým herectvím. Dva důvody ho měly k tomu, aby přemáhal lítost nad tímto rozloučením. Pýcha a láska k Janě.

Avšak kvapící kůň času podupával před brankou a pod jeho kopyty jiskřila chvíle marně prodlužovaná. Nechť vyrazí, nechť pádí klesající cestou!

Téhož dne Barány odjel s (...)

(......)