Vladislav Vančura

ÚTĚK DO BUDÍNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Hlavní město

Jana se vydala na cestu třetího dne. Dojela o deváté ráno. Je tak obtížné voliti mezi příbytky obou sester, rozhodne se tedy pro matku. Nevděčnice! Přichází, jako by nevěděla, že paní Myslbeková je sama hostem své nejstarší dcery a jejího manžela inženýra Vratislava Brehma.

Podobá se, že přišla o něco prosit. Podobá se, že potřebuje půjčku. Bude si jistě stýskat.

Služky jí nesly z nájemného vozu zavazadlo; můj bože, bylo lehké jako kozí měch! „Nestyda, vsadím se, že má nastavovanou sukni a rukavice omlazované benzinem.“

Paní právě snídaly a Jana s nimi usedla ke stolu. Ach, věci pozbývají snadnosti, mluví se málo a čaj, který jí dali, vře. Spálíte si jazyk a ústa, činíce zadost tomuto pohostinství.

Na druhý den byla sobota a den, kdy obědvali v domě Na kose Nedbalovi. Hugo přicházel ze svého úřadu pozdě a nebylo ani pomyšlení sednouti ke stolu před třetí hodinou.

Nedbal dělává vždy podobné průtahy. Kdyby seraději omluvil a obědval v hostinci. Je mu to jedno, co jí, jen když má smoking a tuhý límec.

Brehm měl již zlost a přecházel podél oken, vyhlížeje drožku dosti bídnou, aby mohl uvěřiti, že přivezla jeho příbuzného.

Toto čekámí zkazilo polévku a jedna z poznámek způsobila, že zbytek oběda nestál za mnoho. Bylo to nudnější, než dovoluje příbuzenská obřadmost, a paní Dora, neboť právě jí, protože byla nejstarší, připadaly hodnosti smírčí, paní Dora, když vstali od stolu, navrhla, aby si vyšli.

Dramatické období nudy bylo zažehnáno a společnost se dala jakž takž do hovoru o věcech umění, shledávajíc slova jako houby po lesích v období sucha.

O páté měly obě starší sestry vykonati jakousi návštěvu. Nebylo právě nakvap, ale Dora s Alžbětou pospíchaly. Pravděpodobně byly pyšny na sprostnost, která jim brání, aby věděly, kolik je hodin. Vedle této protivné nevinnosti bylo v jejich chvatu cosi dryáčnického a Brehm, zahlédnuv podobný výraz na tvářích obou sester, řekl, že je Jana poblazňuje.

„Mám strach,“ děl dotýkaje se lokte úředníkova, „aby se naše dámy nerozhodovaly příliš náhle. Všiml jsem si, že jejich ironické mínění pozbývá průběhem času ostrosti. Kdybych mohl paní Barányové raditi, řekl bych jí, aby své poslání tajila po celý týden.“

„Vy se domníváte,“ odpověděl Nedbal, „že přišla pro peníze?“

„Nemluvte tak neomaleně,“ pravil opět prvý, „je půvabná!“

Brehm obeznámil se svou myšlenkou polovinu lidí v domě, a přece ji nikdo nepřijal. Ba ani Janina matka. Zdá se, že Jana byla všem solí v očích. Zdá se, že její útěk a její kvapný sňatek popudil kdekoho a že neodpustí, dokud nebudou viděti to dítě zkrocené a plačící. Avšak dosud je její tvář růžová a její hlas se vychloubá, i když prosí, dosud jí propůjčuje láska nezvratnou jistotu. Doposud ji vyvyšuje. – Vůz stál před východem a došlo již na poslední věci pospíchajícího člověka. Již otvírali dveře, ale v tom okamžení, v této poslední chvíli paní Myslbeková svléká svoje rukavice a usednuvši praví, že se necítí ani zdráva ani šťastna, aby se (...)

(......)