Vladislav Vančura

OBČAN DON QUIJOTE A JINÉ PRÓZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstřel

V jakési předměstské vile zůstává bohatec jménem Reinfurt. Jeho dluhy lze vyjádřit jen astronomickým číslem, ale řečený velmož právě proto požívá dobré pověsti a neomezeného úvěru. Podle veseloherních pravidel má ovšem dceru a tato dcera shrnuje ve své duši a ve své tváři všechny znaky zlaté mládeže. Je krásná, exaltovaná atd. – Právě se zamilovala do tenoristy, jehož přitahuje pokladna pana Reinfurta.

 

Hra, kterou rozpřádáme, počíná asi v deset hodin večer. Vidíme střídu obrazů, jež předvádějí tenoristu a prostředí jeho kabaretu. Jde o šmírařský podnik. Zmíněný zpěvák je na skoku za dobrodružstvím a v jeho šatně je připraven vak na cestu. Není tedy divu, že dokončuje právě se vzrušením píseň o únosu.

A hle! Věc je šita pro naši potřebu, neboť vzápětí se ukáže slečna Bolena Reinfurtová v situaci, o které pěla píseň: připravuje vlastní únos. Kdo bude únoscem? Zpěvák.

Dáma, s níž jsme se seznámili, je rozechvěna a lomcuje jí sentimentalita. Chudinka, uprostřed svých prací je vyrušena paní matinkou a v pravém okamžiku přichází i důstojný otec. Oba rodičové jsou dosti zkušení, aby poznali neblahý záměr své dcery. Jsou jím zdrceni. Dochází na srdceryvné scény a při nich je mobilizována všechna vznešenost morálky. – Zatímco tekou potoky slz, prozrazuje slečna, kdo se to zmocnil jejího srdéčka. Dovedeme si představit, s jakou nelibostí slyší tatíček, že jde o kabaretního tenoristu. „Podobní lidé jsou trhani, zloději a všiváci!“ opakuje pan Reinfurt a rve si šediny. Slečna nemůže odolat tak něžné péči a zřekne se kýženého únosu: slibuje poslušnost. – Pán a paní Reinfurtovi odcházejí potom na lože a slečna ukládá svá zavazadla.

Ale hlas srdce je neztišitelný. Dole v zahradě se ozývá smluvený signál. – Slečna váhá, slečna se rozhoduje! Ruče je na okně, ruče se spouští po okapové rouře a již – rozechvěni ryzí lyrikou scény (film ji předvede s doprovodem hudby) – vidíme Bolenu v náručí zmíněného tenora. Hudba umlkla a tu jest nám sledovati bystrý dialog, za něhož vychází najevo, že je slečna bez peněz a že mimo pár hadříků nemá dočista nic. – Tenorista, který nám během svých příprav k činu dal nahlédnout do své zamilované duše, je proto nyní zklamán. – Vy a já v něm uhadujeme zištníka. A běda! je tomu opravdu tak. – Tu – zároveň se slečnou Bolenou – poznáváme proradný svět a v souzvuku se saxofonem si vzdychneme.

 

Ale buržoazie není na světě sama. – Stará záliba nás odvádí o několik sáhů od řečené vily do společnosti nezaměstnaných. Jsou to rozmilí kumpáni: solidární, přátelští, veselí – ale co naplat, nikdo z nich nemá ani haléře a je nutno, aby se rozešli. – Ptáte se po důvodech tohoto rozchodu? Je nepatrný, ale váží víc než dost: tři chlapíci, o nichž je tu řeč, se nevejdou na postel, která stojí uvnitř jejich doupěte. – Co dělat? Přátelé sehrají hru v karty a ten, kdo prohraje, je určen, aby se vzdálil, aby táhl ven do noci. – Smutný los padá na nejmilostnější stvořeníčko pod sluncem. Račte si ho představit jako (...)

(......)