Vladislav Vančura

OBČAN DON QUIJOTE A JINÉ PRÓZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Začátek povídky nazvané Gilotina

Nic není jímavějšího a nic tak nerozechvěje diváky jako pohled na šibenici. Za starších časů nebývalo o podobné divadlo nouze a ten, komu byla souzena oprátka, vesele umíral obklopen zástupem sličných paní a vzácných pánů.

Naneštěstí jsou však soudní dvory od pradávna těsné a tak již za starých časů nebylo při exekucích dost místa pro chudé lidi. Ti zůstávali před ohradou a tropili si z panstva šašky.

„Podívejte se, sousede,“ říkal prý za podobné příležitosti jeden chuďas druhému, „ještě stále je daleko méně šibalů, kteří skončili na šibenici, než těch, kteří baží spatřit na tom místě někoho jiného.“

Podobné poznámky poslouchaly zvláště dámy s nechutí a raději než by se setkaly se sprosťáky, kteří vedou hanebné řeči, vstávaly již časně zrána a snažily se proklouznout k soudu postranními vrátky. Z té příčiny byly pak nuceny tlačit se na popravčím místě o celé hodiny dříve, než si kat připravil žebřík.

Někdy pálilo slunce a jindy byla taková čina, že by člověk psa nevyhnal, ale paním, o nichž je řeč, to pranic nevadilo. Krátily si dlouhou chvíli štěbetáním a buď s košilí přilepenou potem na záda, buď promočeny do poslední nitky lijavci setrvaly na popravišti až do konce. Nebylo jim obtížné snášeti nepohodu a nezdráhaly se zaplatiti za vstupenky částku, která se platívá za jalovici či za klobouk se pštrosím pérem.

Od těch dob se mnoho změnilo. Soudní dvory dělají dnes s lístky drahotu a zjemnělý způsob života roztřásl katovy ruce. Upadá do rozpaků a v rozhodném okamžiku mu bývá nanic. Tak dokonale se zbřídilo popravčí řemeslo!

Dá-li se však mluviti o úpadku pacholků, kteří utahují smyčku kolem hrdla odsouzencova, nemůže býti řeči o tom, že by stará lidská záliba dívat se na smrt brala podobnou úhonu. Žádný strach! Ta kypí stejnou silou, ba co více: je mocnější! Tříska z šibenice či provaz oběšencův jdou dnes tak na dračku, že se o tom starým pamětníkům ani nesnilo.

I zdá se mi, že není bláznivé, věřím-li v úspěch filmové hry, v jejímž čele by se tměl stín popravčího nástroje. Domnívám se to tím spíše, že jsem se odhodlal přidržeti se líbezného vkusu pánů, kteří rozhodují o filmových věcech, a že chci do své hry vrazit dětský pláč a celé desítky metrů, které budou předvádět mateřské city, péči drsného otčima a vposled milování švarných dvojic, jimž brání zlý osud v lásce. Pánům a bohatcům dám v řečené hře zakusiti hořkého chlebíčka chudoby, ale vnuknu jim zato velkodušnost a vštípím jim takt tak pronikavý, že by v tom byl kozel, kdyby snad náhodou zůstalo na galeriích jedno oko suché. Jen si představte, že mým kusem projde král a že mu bude snášeti všechny ústrky malého školáka, který byl dán na ševcovinu!

Pokud jde o zápletku, počítám, že mi něco napadne, ale již teď mohu slíbit, že ji ukuji z ryzího kovu kalendářů a poštovních knížek. Tentokrát si vypočítám i záliby vzdělanců a půjdu na svou věc od lesa. Ve světě se říká, že zákazník je náš pán; mohu tedy dělat něco jiného, než co se (...)

(......)