Émile Zola

PAŘÍŽ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V.

Druhého dne ráno Vilém a Pierre byli velice překvapeni, že zatčení Salvatovo nenadělalo v novinách toho hluku, jak očekávali. Sotvaže tam našli malou noticku, ztrácející se mezi různými zprávami a oznamující, že při honbě v Boulognském lese zatkla policie člověka anarchistu, o kterém se domnívá, že je zapleten do posledních atentátů. Zato byly noviny plny hrozného lomozu, jejž působilo nové udavačství Sagnierovo v La Voix du Peuple, neobyčejná to spousta článků o aféře afrických drah, vysvětlivky a úvahy všeho druhu, vzhledem k velkému sezení, jež se předvídalo dnes ve sněmovně, pakli socialistický poslanec Mege podá znova svou interpelaci, jakož byl formálně ohlásil.

Vilém se už od včíra odhodlal vrátiti se domů, na Montmartre, poněvadž jeho rána se zacelovala a poněvadž se zdálo, že teď již nic mu nehrozí, ani v jeho plánech, ani v jeho pracích. Policie šla kolem něho, jako by se jí ani nezdálo, že by mohl býti pohnán k jakékoliv zodpovědnosti. A Salvat jistě mluviti nebude. Ale Pierre prosil bratra, aby ještě posečkal dva nebo tři dny, až bude Salvat předveden k prvnímu předběžnému vyšetřování a až se situace docela vyjasní. Včera, když byl tak dlouho čekal u ministra, zachytil několik temných věcí a zaslechl neurčitá slova, celou temnou souvislost mezi atentátem a krizí parlamentární, takže si přál, aby krize ta byla úplně rozřešena dříve, než Vilém začne svůj obvyklý život.

„Poslouchej,“ pravil bratrovi, „stavím se u Morina a poprosím jej, aby přišel k obědu, neboť Barthes musí dnes rozhodně býti zpraven o nové ráně, která je naň namířena… Potom půjdu až ke sněmovně, abych tam něco zvěděl. Pak teprve tě nechám odejít.“

O půl druhé hodině kráčel již Pierre k paláci Bourbonskému. A právě, když pomýšlel na to, že snad Fonsegue jej uvede, potkal ve vestibulu generála de Bozonneta, který měl právě dvě vstupenky, neboť jeden jeho přítel nemohl v posledním okamžiku se dostaviti. Zvědavost všeobecná byla nesmírná, neboť po celé Paříži se oznamovalo, že sezení bude bouřlivé a o vstupenky byly již ode včíra sváděny hotové bitvy. Jakživ by se tam byl Pierre nedostal, kdyby jej byl generál nevzal velmi laskavě s sebou, sám jsa rád, že má nějakého společníka, s kým by mohl hovořiti, neboť vykládal, že sem přišel prostě trávit svoje odpůldne, které by byl ubíjel při kterékoli jiné podívané, v koncertu nebo v nějakém dobročinném bazaru. Přišel sem také, aby se vyzlobil, aby se pásl na hnusné nízkosti parlamentarismu, ve své nespokojenosti bývalého legitimisty, ze kterého se stal dvojnásob dokonalý bonapartista.

Pierre a generál dostali se nahoře do první lavice na galerii. Našli zde malého Massota, který si posadil jednoho z nich po pravici a druhého po levici, takže mezi nimi skoro zmizel.

Znal tady každého.

„Ach, jste zvědav, co z toho pojde, pane generále? A vy, pane abbé, vy jste přišel cvičit se ve snášelivosti a v odpouštění urážek… Já jsem zvědavcem z řemesla, vidíte před sebou člověka, který potřebuje látku k (...)

(......)