Émile Zola

PAŘÍŽ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II.

Sňatek byl ustanoven na poledne a půl hodiny předtím hosté již naplnili kostel vyzdobený s neobyčejným přepychem, vykrášlený zelenými rostlinami a naplněný vůní květů. Hlavní oltář v pozadí plápolal tisícem svíček, kdežto velkými vraty, otevřenými dokořán, bylo viděti v jasném slunci peristyl^[20] vroubený křovinami, stupně pokryté širokým kobercem a zvědavé množství, tísnící se na náměstí až do ulice Royale.

Duthil, který našel ještě stolice pro tři opožděné dámy, pravil Massotovi; znamenajícímu si jména do zápisníku:

„Tak, a teď ať si stojí ti, co přijdou pozdě.“

„Jak se jmenují tamhle ty tři?“ tázal se žurnalista.

„Vévodkyně de Brisemontová a její dvě dcery.“

„Kýho čerta, všechna šlechta Francie, všechen finanční a všechen politický svět. Je to věru ještě něco lepšího nežli sňatek docela pařížský.“

Opravdu, všecky kruhy zde byly zastoupeny, třebaže z počátku jim vzájemné setkání nebylo valně vhod. Kdežto Duvillardovi pozvali peněžníky a lidi u vesla, paní de Quinsacová a její syn způsobili účastenství největších jmen aristokracie. Výběr svědků sám svědčil o této podivné směsici: se strany Gérardovy generál de Bozonnet, jeho strýc, a markýz de Morigny; se strany Camilliny velký bankéř Louvard, její bratranec, a Monferrand, ministr financí a ministerský předseda.

Klidná vyzývavost Monferrandova, zapleteného nedávno v záležitosti baronovy a přijavšího dnes úřad svědecký pro jeho dceru, dodávala jeho triumfu zář drzosti. A aby obecná zvědavost ještě více byla podrážděna, požehná sňatku monseigneur Martha, biskup persepolský a kancléř papežské politiky ve Francii, apoštol společenství s Francií a dobytí republiky pro katolicismus.

„Povídám, sňatek docela pařížský!“ vpadnul Massot ušklíbaje se. „Sňatek tento je symbolem; je to apoteóza buržoazie, můj drahý, stará šlechta obětuje jednoho ze svých synů na oltář zlatého telete, a to jen proto, aby milý pán bůh a četníci, kteří zase se stali pány Francie, zbavili nás těch darebáků socialistů.“

Pak dodal: „Ostatek už není žádných socialistů, včera ráno jim uťali hlavu.“

Duthil se při tom dobře bavil a pravil, že to je divné. Pak řekl důvěrně:

„Víte, nejsou s tím žádné žerty… Četl jste dnes ráno ten hnusný článek Sagnierův?“

„Ano, ano, ale já to věděl už dřív, každý to věděl.“

A pokračovali polohlasně, rozumějíce si každým slovem.

U Duvillardů matka přepustila svého milovníka dceři jen v záplavě slz, po zoufanlivém zápase, ustupujíc jedině touze viděti Gérarda bohatého a šťastného, ale proti Camille zachovávala svoji krutou nenávist přemožené sokyně. U paní de Quinsacové zápas byl stejně bolestný a hraběnka svolila pobouřená, jen aby zachránila svého syna od nebezpečenství, v němž byl, jak věděla, od malička, a její mateřské sebezapírání bylo tak dojemné, že markýz de Morigny se odhodlal sám přese svoje rozhořčení nabídnouti se za svědka a přinesl takto té, kterou vždycky miloval, oběť svrchovanou, totiž vlastní své svědomí. A to byla ta strašná historie, (...)

(......)