Émile Zola

PAŘÍŽ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V.

Když Pierre přecházel na náměstí de la Concorde, vzpomněl si pojednou na dostaveníčko, které si s ním byl dal abbé Rose, kolem čtvrté hodiny u Madeleiny, a na které v horlivosti svých sháněk byl zapomněl. Zmeškal již a pospíchal tedy, jsa šťasten z té schůzky, která jej trochu zabaví, takže zapomene na čas.

Když vstoupil do kostela, byl překvapen vida, že noc se tady snesla už úplná. Jen několik málo svíček hořelo a v lodi rozkládaly se veliké stíny; a uprostřed této polotmy mluvil vysoký jasný hlas proudem souvislým a nebylo z počátku lze rozeznati z četného posluchačstva nic jiného než bledou a neurčitou masu hlav nehybně a pozorně naslouchajících. Byl to Jeho Milost Martha, který na kazatelně končil svoje třetí kázání o novém duchu. První dvě měly velmi velký úspěch. Celá Paříž byla tady, ženy z vysokého světa, muži politikové, spisovatelé, jež lákalo sem umění spisovatelovo a dovedná i vřelá řeč a široká gesta velkého herce.

Pierre nechtěl rušiti tuto zbožnou pozornost, toto ticho rozechvělé, ve kterém zaznívalo jenom slovo knězovo. Čekal, hledaje očima abbého Rosea, a stál opřen o sloup. Zbytek denního světla, šikmá a zmírající záře padající z okna osvěcovala právě ještě řečníka, velkého a silného v bílé komži, sotva prošedivělého, třebaže mu bylo už přes padesát let. Měl krásné tahy, oči černé a živé, nos a zvláště bradu plné vážnosti a ústa pevných, silných tahů. Ale to, co nejvíce padalo do oka, co mu dobývalo srdce, byla síla sympatie, stálý výraz svrchované roztomilosti, který mírnil a pokrýval pánovitou vážnost tváře.

Pierre jej znal již ode dříve jako faráře u sv. Klotildy. Byl asi původu italského, byť i narozený v Paříži; ze semináře sv. Sulpicia vyšel s nejlepším vysvědčením, jsa ducha velmi probudilého, velmi ctižádostivého a činného tak, že i jeho představení nad tím se znepokojovali. Potom jmenován jsa biskupem persepolským, zmizel na pět let do Říma, aby si tam objasnil, co mu zůstávalo ještě temným. A od svého návratu uváděl u vytržení celou Paříž svou šťastnou propagandou, zabývaje se při tom těmi nejrozmanitějšími věcmi a jsa miláčkem arcibiskupovým, u něhož se stal všemohoucím. Ale zvláště se zasazoval, a to s výsledkem podivuhodným, o zveličování sbírek na dostavění baziliky du Sacré-Coeur. Ničeho se neštítil, ani cest, ani přednášek, ani sbírek, ani obchůzek u ministrů, ba šel i k židům a zednářům. V poslední době ještě rozšířil sféru své činnosti, chtěje smířiti vědu s katolictvím, přimknouti veškeru křesťanskou Francii k Republice, kázaje všude politiku papeže Lva XIII., pro konečné vítězství církve.

Přes vynikající vlastnosti tohoto vlivuplného a roztomilého muže Pierre jej valně neměl rád. Choval k němu jen vděčnost za to, že dal jmenovati dobrého abbého Rosea vikářem u sv. Petra na Montmartru, dojista proto, aby zabránil skandálu, kdyby se proslechlo, že starému knězi bylo hrozeno trestem za to, že byl příliš dobročinným. Dříve než jej viděl a slyšel tady na této ozvučné kazatelně u sv. (...)

(......)