Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Doktora Juvenala Urbina zastihl telegram o tři dny později v Paříži, právě když večeřel s přáteli. "Byl to dobrý člověk," řekl a připil otcově památce sklenkou šampaňského. Později si měl vyčítat, jak nezrale se tehdy zachoval: uhnul před skutečností, aby se nerozplakal. Za tři neděle však dostal opis otcova dopisu na rozloučenou a pravda ho složila na lopatky. Naráz se mu v celé úplnosti osvětlil obraz toho muže, prvního, kterého v životě znal, který ho vychoval a učil, který dvaatřicet let spal a souložil s jeho matkou, a přece se před ním nikdy dřív neprojevil takový, jaký skutečně byl, a to jen z čirého ostychu. Doktor Juvenal Urbino i jeho nejbližší brali až do té doby smrt jako smutnou událost, která postihuje ty druhé, která těm druhým, cizím, bere otce, sourozence či manžele, ale jejich rodiny se netýká. V jejich rodě se žilo pomalu, nikoho nebylo vidět stárnout, churavět či umírat, jenom se postupně vytráceli, odplývali ve svém čase, proměňujíce se pozvolna ve vzpomínku, ve stíny někdejška, dokud je nepohltilo zapomnění. Otcův dopis na rozloučenou mnohem víc než telegram se zlou zprávou na něj zapůsobil jako čelná srážka s jistotou smrti. A přece v jedné z jeho nejstarších vzpomínek, snad z devíti, snad z jedenácti let, jako by se smrt skrze otce předčasně ohlásila. Pršelo tenkrát a oba to odpoledne zůstali v domácí ordinaci; kreslil si barevnými křídami na dlaždicovou podlahu skřivánky a slunečnice, zatímco otec v rozepjatém šosatém kabátě, kaučukové šle sešoupnuté na rukávy košile, seděl u ozářeného okna a četl proti světlu. Najednou knížku odložil, aby se poškrábal na zádech drbátkem s dlouhou rukojetí, opatřeným na konci stříbrnou ručičkou. Nemohl ale dosáhnout, kam potřeboval, a požádal synka, aby ho podrbal nehty; chlapec to udělal a přišlo mu divné, že škrábe, a na vlastním těle přitom nic necítí. V jednu chvíli se po něm otec ohlédl přes rameno a posmutněle se usmál.

"Kdybych teď umřel," řekl mu, "sotva se na mě upamatuješ, až budeš v mém věku."

Řekl to bez jakékoli viditelné příčiny a chladivým přítmím pracovny kratičce proplachtil anděl smrti a zase vyletěl oknem ven, utrousiv cestou pár pírek, ale hoch je neviděl. Od té doby uplynulo přes dvacet let a Juvenalu Urbinovi mělo být zakrátko tolik, kolik bylo jeho otci tenkrát to odpoledne. Dobře věděl, že je docela stejný jako on, a k tomuto vědomí se teď připojilo zneklidňující poznání, že je právě tak smrtelný.

Cholera se mu stala přímo posedlostí. Nevěděl o ní o mnoho víc, než co zběžně pochytil v nějakém okrajovém kurzu, a připadalo mu neuvěřitelné, že před pouhými třiceti lety skosila ve Francii, ba přímo v Paříži, přes sto čtyřicet tisíc lidí. Po otcově smrti však prostudoval všechno, co se o různých formách cholery prostudovat dalo, skoro jako by si chtěl pokáním usmířit jeho památku, a stal se žákem nejvýznačnějšího epidemiologa té doby, profesora Adriena Prousta, tvůrce sanitárních kordonů a otce slavného romanopisce. Když při návratu do vlasti už z moře ucítil morový puch tržiště a později uviděl krysy v otevřených stokách a nahé děti, válející se v kalužích na ulici, pochopil jednak, že rána musela dopadnout, a jednak si jasně uvědomil, že se kdykoli může opakovat. Dlouho to netrvalo. Neuplynul ani rok a jeho žáci ze špitálu u Milosrdných se na něj obrátili s prosbou, zda by se nepodíval na jednoho charitního pacienta, který má celé tělo podivně zmodralé. Doktoru Juvenalu Urbinovi stačil jediný pohled ode dveří a ihned nepřítele rozpoznal. Mohli ale děkovat osudu: nemocný připlul před třemi dny na škuneru z Cura(aa, do ordinace mimo špitální budovu se dostavil po svých a nebylo tedy pravděpodobné, že by stačil někoho nakazit. Doktor Urbino přesto na případ upozornil ostatní lékaře, postaral se, aby městské úřady uvědomily sousední přístavy, poněvadž bylo nutné zamořený škuner vypátrat a uvalit na něj karanténu, a nakonec musel uklidnit místního vojenského velitele, který chtěl vyhlásit stanné právo a neprodleně nasadit terapii čtvrthodinové kanonády.

(...)

(Gabriel García Márquez, Láska za časů cholery)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville