Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

VII.

Cítila, jak se jí do hrdla tlačí vzlyk. A pak jej zastavila, než se stačil dostat ven. Zhluboka se nadechla a pomalu vypouštěla vzduch z plic. Natáhla ruce a ohmatávala prostor, ve kterém byla uvězněná. Byl asi tak velký jako komůrka na smetáky: dalo se v něm stát a sedět, ale nebyl dost široký a hluboký, aby si mohla lehnout.

Jedna stěna byla skleněná a na dotek studila.

Znovu rukama obcházela komůrku, přejížděla po každém povrchu, na který dosáhla, hledala kliky a vypínače a skryté západky - nějaký způsob, jak se dostat ven - a nenašla nic.

Po hřbetu ruky jí přeběhl pavouk a ona zadusila výkřik. Až na toho pavouka byla však v přístěnku sama.

A pak se rukou dotkla něčeho, co vypadalo jako něčí tváře a rty, drobné a chladné, a do ucha jí nějaký hlas zašeptal: "Pssst, tiše! Nic neříkej, někdo z toho blázince možná poslouchá!"

Koralina mlčela.

Cítila, jak jí studená ruka sahá na obličej, jak jí prsty přebíhají po tvářích jako dotek jemných křídel můry.

Jiný hlas, váhavý a tak slabý, že si nebyla jistá, zda si ho jen nepředstavuje, řekl: "Ty jsi - jsi snad živá?"

"Ano," šeptla Koralina.

"Ubožátko," řekl ten první hlas.

"Kdo jste?" zašeptala Koralina.

"Jména, jména, jména," ozval se ten druhý hlas, vzdálený a ztracený. "Jména jsou to první, co se ztratí, když odejde dech a srdce přestane bít. Pořád ještě v duchu vidím, jak má vychovatelka jednoho květnového rána nese moji obruč na kutálení a hůlku a jak za ní svítí slunce a jak se ve větříku pohupují tulipány. Ale už si nepamatuji ani jméno té vychovatelky, ani jména tulipánů."

"Myslím, že tulipány jména nemají," namítla Koralina. "Jsou to jen tulipány."

"Možná," řekl ten hlas smutně. "Ale já jsem si vždycky myslel, že tyto tulipány určitě jména měly. Byly červené, a oranžové a červené, a červené a oranžové a žluté, jako uhlíky v krbu v dětském pokoji za zimních večerů. Na ty si také vzpomínám."

Hlas zněl tak smutně, že Koralina natáhla prsty směrem, odkud vycházel, nahmatala studenou ruku a pevně ji stiskla.

Její oči už si začínaly přivykat na tmu v přístěnku.

Už viděla, nebo si aspoň představovala, že vidí, tři tvary, všechny tak slabé a matné jako měsíc na polední obloze. Byly to postavy dětí asi tak starých jako ona. Ta studená ruka jí stisk oplatila. "Děkuji ti," řekl ten hlas.

"Jsi děvče? Nebo chlapec?"

Chvíli bylo ticho. "Jako dítěti mi dávali šatičky a nechávali mi dlouhé kudrnaté vlásky," řekl ten stín váhavě. "Ale když se tak ptáš, zdá se mi, že jednoho dne mi šatičky sundali, navlékli mi kalhoty a ostříhali mě nakrátko."

"Takovými věcmi se nezabýváme," ozval se první hlas.

"Takže možná chlapec," pokračoval ten, jehož ruku svírala. "Myslím, že jsem kdysi býval chlapec." A trošičku víc se ve tmě komůrky rozzářil.

"Co se vám všem stalo?" odvážila se zeptat Koralina. "Jak jste se sem dostali?"

"Nechala nás tady ona," řekl jeden z hlasů. "Ukradla nám naše srdce a pak nám ukradla naše duše a nakonec nám vzala naše životy a nechala nás tu a zapomněla, že jsme tady ve tmě."

(...)

(Neil Gaiman, Koralina)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville