Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

9

V tu noc, když jsme spolu pili, řekl Torsti jenom: "Prostřelil jsem jí hlavu." Ale když uplynul nějaký čas a výslechy ustaly, svěřil se Torsti jednou večer s hlavou v dlaních: "Poznala mě, než jsem vystřelil."

Když jsem na to nic neřekla, Torsti pokračoval: "Když jsem na ni zezadu mířil, otočila se," a ještě dodal: "viděl jsem její oči, když jsem stiskl spoušť."

Laskala jsem ho, jak nejněžněji jsem uměla, ale něco se v něm a ve mně ztratilo. Tu vášeň jako dřív, to kruté, smrtící opojení jsem už necítila. Něco v něm ochladlo, a když se mě dotýkal, věděla jsem, že pořád myslí na něco jiného.

Obstarala jsem pořádný byt. Když už jsem byla rozvedená, nastěhovali jsme se tam. Z domu si nevzal vůbec nic, všechny věci prodal.

Často jsme spolu chodili do restaurací. Taky jsme hodně tancovali.

Pil s větší vervou než dřív, začal být roztržitý a přestala ho bavit jeho práce, často tam vůbec nešel a i jinak ke všemu zlhostejněl.

"Nalej mi," poručil mi jednou večer. Bydleli jsme v novém malém bytě v pátém patře a měli jsme i ledničku. Namíchala jsem mu koktejl. Pili jsme samé dobré věci, protože květinářství mi slušně vynášelo. Když nápoj vypil, zeptal se: "Cos mi to vlastně namíchala za jed?"

Nemyslel na pití, ale vůbec na všechno, co se s ním kvůli mně stalo.

Vášeň pominula, vystřízlivěl z ní a pro muže, který z vášně spáchal to, co nelze odčinit, není nic strašnějšího než kocovina, která přichází po vášni.

"Ty už mě nemiluješ," řekla jsem. Zaklel a nadával mi do kurev.

Takhle jsme se hádali, až se na mě zase zběsile vrhl a objímal mě, jako by mě chtěl udusit, a země se se mnou zatřásla. Všechno bylo jako dřív. Jenom něco scházelo.

"Co když se udám," vzdechl jednou, když se už noc měnila v ráno a my jsme leželi vedle sebe a oba jsme věděli, že ten druhý nespí. Takhle si ho jeho žena ve své smrti připoutala ještě pevněji než zaživa.

"Jen bys dostal do vězení i mě," řekla jsem. "K čemu by to bylo, kdyby ses šel udat. Tím ji stejně nevzkřísíš."

"Ano, k čemu by to bylo," řekl a neklidně se převracel v posteli.

"K čemu to vůbec všechno je."

"Ne, nevzkřísíš ji," křičela jsem, rozzuřila jsem se a bušila jsem mu pěstmi do ramenou. "Copak nechápeš, že je mrtvá a už se nikdy nevrátí? Copak nechápeš, že ses od ní navždy osvobodil? Jsme jenom ty a já, my dva. Nikdo jiný."

Torsti na to však řekl: "Viděl jsem její oči." A vedl pořád svou:

"Podívala se na mě a poznala mě, než jsem vystřelil."

Byl ale můj a já jsem si ho zvykla hlídat. Vždycky odpoledne, když šel z práce, jsem na něj čekala, nenechávala jsem ho ani na okamžik samotného, pořád jsem chtěla být s ním. Byl můj a já jsem ho trápila svou žárlivostí. Když se na něj nějaká žena dlouze zadívala, rozběsnila jsem se a ztropila mu scénu. Vyslýchala jsem ho o všem, co se stalo v práci, s kým se potkal a o čem mluvil s kamarády. Nepouštěla jsem ho do schůzí a bez ustání jsem dotírala, když se doma pokusil sednout si ke knize a na mě přitom zapomněl.

(...)

(Mika Waltari, Plavovláska)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville