Knihy ke čtení online i stažení v PDF a ePub
NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

2

Mezi Jiftáchovými Amorejci byl jistý Nusu, chlapík neobyčejně vysoký a silný, ale chatrného ducha. Jiftáchovi se zamlouvala jeho neohrabaná srdečnost a naivní nepřístupnost; cenil si vůbec každého Amorejce. Nusu toho moc nenamluvil, ostatně jeho řeči, ugarit, i když podobné hebrejštině, nebylo vždycky lehko porozumět. Ostatní se ho zprvu snažili z jeho netečnosti vyburcovat; když se to nepodařilo a on krom toho ochotně udělal všechno, co mu bylo uloženo, nechali ho na pokoji.

Jednoho dne došlo k hádce mezi Jiftáchovými lidmi a pastevci stanové vesnice Sukkot-Kaleb. Předmětem sporu byl neveliký kus pastviny a pastýři byli nepochybně v právu. Ale Jiftáchovi lidé si postavili hlavu a hromotlucký Amorejec Nusu vyrazil znenadání tlumený, mocný výkřik. Vykřikl „Hedád, hedád!“, přivolávaje tak svého válečného boha, a udeřil nejbližšího pastevce strašnou ranou pěstí do hlavy. I ostatní začali teď volat „Hedád!“ a napadli pastevce. Ti se dali na útěk, dva zůstali pod silnými Nusuovými údery ležet. Jiftáchovi lidé v čele s Nusuem prchající pronásledovali, zmocnili se vesnice Sukkot-Kaleb, znásilnili ženy a vyplenili stany, i když k plenění toho mnoho nebylo.

Celá ta věc netrvala dlouho, a když to skončilo, muži najednou nechápali, proč to udělali. Co vlastně vlezlo tomu pitomému Nusuovi do hlavy, a proč ho následovali? Báli se hněvu svého velitele. Ale Jiftách je nepokáral. Pochopil. Bylo stále obtížnější opatřit v pustině pro rostoucí počet lidí maso, mouku, stany, rohože a šatstvo, lidí se zmocňoval nepokoj, a i když se on sám uměl ovládnout a klidně vyčkával na vhodný okamžik a správné vnuknutí, chápal, že se touha po činnosti musí u ostatních nějak vybít.

Ale Amorejec Nusu se od toho dne začal chovat vzpurné.

Klidný život v Jiftáchově táboře ho zřejmě zklamal a v jeho nesnášenlivosti ho utvrdilo i to, že ho velitel po přepadení stanového tábora nepokáral. Jednou večer, když seděli kolem ohně a k jídlu nebylo zase nic jiného než nekvašené placky, otázal se Nusu zlobně, zda se mají dál smiřovat s tak liknavým velitelem. Kdosi prohodil: „Zdá se ti, že lepším velitelem by byl vysoký Nusu?“ Nusu kývl mohutnou hlavou a řekl rozvážně: „Neříkám ne.“ Sotva to dopověděl, vrhl se na něho Par, malý, podsaditý muž na obrovitého chlapa jako hora, skočil na něho a zmáčkl mu krk tak nečekaně, že ten druhý se nemohl bránit a za chvíli zůstal ležet bez dechu a bez hnutí.

Přivedli Jiftácha, všechno mu pověděli. Jiftách se díval na toho hromotluka, jak tu bezmocně leží, a najednou se hlaholně rozesmál. Pak, zjevně v dobré náladě, poručil zavolat lékařství znalou Kasju, aby se o Nusua postarala; ale jakmile se Nusu jen trochu vzpamatuje, nechť mu sdělí jeho rozkaz, aby co nejrychleji zmizel ze země Tob. „Dejte mu s sebou několik placek a pár datlí,“ dodal dobromyslně.

Muži se divili, proč se Jiftách tak rozveselil. Bylo to tím, že dostal vnuknutí, na něž tak dlouho čekal. Když totiž viděl toho Amorejce ležet na zemi jako ohromnou hromadu bezmocného masa, řekl si: jestliže se jeho čackému švagru Parovi tak snadno podařilo porazit takového hromotluka, proč by se nemělo podařit jemu, Jiftáchovi, přepadení některé osady v zemi Bázan? Připomněl si proslulý kousek Izraelitů, o němž mu často vyprávěl jeho otec: jak na velkém válečném tažení, při němž se zmocnili země na východ od Jordánu, porazili bázanského krále Oga, nejobrovitějšího z obrů, s veškerým jeho vojskem, takže po tomto králi Ogovi zbyly jen písně o jeho porážce a jeho ohromná postel z černého kamene, kterou dosud ukazovali v Rabat-Ammonu. Na to si tedy vzpomněl Jiftách a z jeho vnuknutí vzešel plán a pevné rozhodnutí.

(...)

 

(Lion Feuchtwanger, Jefta a jeho dcera)

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

 

© 1999-2024 Johanesville

TOPlist