Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub) za 98 74 Kč (-25%)
Náhodná ukázka:
Bylo to v dobách, kdy můj otec po návratu ze SSSR doslova výskal radostí a tvrdil nám, že tam nemůže nikdo zemřít hlady, protože v hotelu, kde bydlel s nějakými vojenskými bafuňáři, byl chleba v košíku na stole zadarmo.
To se odehrálo v době, kdy skoro všechno bylo vyrobeno z umělé hmoty. Vzpomínám si, jak otec překvapeně vytáhl z horké kávy umělohmotnou lžičku, která se roztekla a zároveň prodloužila do tvaru špagety. Otci již nestačila délka paže, a tak vylezl na židli a natáhl tu divnou věc až ke stropu.
Kde udělali soudruzi z NDR chybu? ptaly se jeho udivené oči.
„Prima,“ řekl bratr, „tohle je prima, táto.“
Otec praštil tou věcí znechuceně do kuchyňského dřezu a snažil se nám zpříma hledět do očí.
„No jistě!“ vykřikl za chvíli. „Co není z USA, to se našim pánům nelíbí! Kdybych před tebe postavil dvě stejné krabičky, řekneš, že lepší je ta z USA!“ Pak mávl rozmrzele rukou a odešel do hospody.
„Co je to tu za svinstvo?“ udiveně se nás později ptala máma a zkoumala podivnost na dně dřezu.
„Soudruzi z NDR vyvinuli lžičky pro blbý, a tak jich táta pro nás pár koupil,“ oznamoval bratr.
„Co s tím dělal?“ chtěla vědět máma.
„Míchal si s ní kafe,“ udal jsem otce.
Matce vyletělo obočí prudce do výšky: „Kafe?!“
„V NDR maj modrý pionýrský šátky,“ blýskl jsem se čerstvou informací. Bratr mě pohladil po hlavě.
Šel jsem na odpolední pionýrskou schůzku. To byla často hrozná otrava. Venku bylo krásně a nás – pasivní blbečky – nechali sedět ve třídě a prováděli na nás neuvěřitelně stupidní pokusy. Velmi oblíbené číslo bylo nakreslit na tabuli zajíce a do břicha mu vmalovat terč. Nám pak zavázali oči, roztočili nás na stupínku dokolečka dokola a my se měli do toho terče trefovat. Doslova se svíjíte smíchy, když to s vámi hrají takové dva tři roky a venku je krásně. Prostě vůbec nevěděli, co s námi.
Mně se v Pionýru líbila hlavně jedna vedoucí. Roztomile ráčkovala a já si představoval, že takhle mluví Francouzky. Někdo tenkrát daroval škole králíka, takže jsme založili Králíkářský kroužek. Králík žil v bedně na školním pozemku a tahle naše vedoucí ho drbala za ušima a šišlala na něj a já jsem mu to upřímně záviděl.
Nejvíc jsem se vždycky těšil na cyklus Povídání o knížkách. Ten vedl takový divný muž, který měřil skoro dva metry a hlas se mu co chvíli nervózně lámal do vysokých poloh. Pobíhal po pódiu a deklamoval. Jednou, když jsme čekali před aulou, jsem jen tak z nudy zkoušel, jestli udělám kotrmelec na pultu šatny. Vtom jsem toho muže zahlédl ležet na podlaze. Zdeptaně si mě prohlížel, pak mi pokynul ukazováčkem. Vlezl jsem za ním pod pult a přisedl jsem si k němu na bobek.
„Pionýre!“ zašeptal, „skoč mi pro placatku rumu! Zaběhni pro ni naproti do krámu. Jsi, doufám, dobrý běžec…?“
Tak jsem rychle vyrazil a za chvíli se s lahvinkou vrátil. On roztřesenýma rukama chvatně odšrouboval uzávěr, slastně přivřel oči a vypil ji na ex, jako by to byla nějaká moc dobrá limonáda. Mně věnoval uznalý pohled a tři koruny. Několik minut na to už poskakoval po pódiu.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů