Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

DOSLOV

S myšlenkou ovlivňovat podnebí na Zemi pomocí zrcadel v kosmu poprvé přišel vizionářský myslitel německo-maďarského původu Hermann Oberth. Ve svém díle s názvem Raketa k planetám navrhl Oberth využít obrovská orbitální zrcadla k odrážení slunečních paprsků na Zemi, a odvracet tak mrazy, řídit větry a měnit polární oblasti na obyvatelné kraje. Roku 1966 tento nápad zkoumalo americké ministerstvo obrany, avšak se zcela jinými záměry: mělo jít o způsob, jak v noci osvítit vietnamské džungle.

Nikoho asi nepřekvapí, že Oberthova idea oslovila Rusy, neboť převážná část jejich země se nachází ve vysokých zeměpisných šířkách - a navíc je slunce odpradávna nesmírně fascinuje (viz. kapitola 42). Roku 1993 dokonce vesmírné zrcadlo testovali a na oběžnou dráhu Země umístili dvacetimetrový kotouč z umělé hmoty pokovené hliníkem. Kosmonauti na vesmírné stanici Mir zahlédli, jak se nad zemským povrchem mihl bod odraženého světla, a pozorovatelé v Kanadě a Evropě údajně zaznamenali světelný záblesk v okamžiku, kdy nad nimi paprsek přelétl.

V 70. letech 20. století mezitím americký technik německého původu Krafft Ehricke prováděl intenzivní výzkum využití toho, čemu říkal "technologie vesmírného světla" (viz Acta Astronautica 6, strana 1515, rok 1979). V kontextu debaty o zmírňování následků globálního oteplování pak američtí energetičtí analytici roku 2002 (viz Science 298, strana 981) oživili myšlenku využít kosmická zrcadla k odrážení paprsků od přehřívající se Země.

Ovšem zkoumaly se ještě daleko ambicióznější způsoby využití technologie vesmírného světla. Vesmírné světlo je zdaleka nejvydatnějším energetickým tokem ve sluneční soustavě - a navíc je zdarma, ať už se je rozhodneme upotřebit k čemukoli. Mohli bychom odvrátit další dobu ledovou, mohli bychom zastínit Venuši, aby byla obyvatelná, mohli bychom zahřát Mars - a o tom, jak lze vesmírné světlo využít k přepravě, píše A. C. Clarke ve své povídce Vítr ze slunce.

Aurora (viz. kapitola 9) je vlastně název nového ambiciózního programu průzkumu vesmíru, který připravila Evropská kosmická agentura. V hrubých rysech se tento program podobá novému směru lidského zkoumání kosmu v podání NASA, jak jej v lednu 2004 nastínil americký prezident George Bush. Pakliže budou programy postupovat tak, jak byly naplánovány, zdá se pravděpodobné, že se budou rozvíjet ve vzájemné součinnosti, a že časový harmonogram, který jsme v této knize naznačili, s přistáním člověka na Marsu ve 30. letech 21. století, by se opravdu mohl naplnit.

S myšlenkou elektromagnetického katapultu na Měsíci (viz. kapitola 19) přišel Clarke ve stati uveřejněné v listopadu 1950 v časopise Journal of the British Interplanetary Society.

Britští inženýři se pyšní tradicí a schopností vynalézat realizovatelné konstrukční návrhy raketoplánů (viz. kapitola 23), o čemž například svědčí článek Richarda Varvilla a Alana Bonda o Skylonu, uveřejněný v lednu 2004 opět v časopise Journal of the British Interplanetary Society.

(...)

(Arthur C. Clarke, Sluneční bouře)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville