NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Slovník literárních a jazykových pojmů


A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z ]

Palliata

(též comoedia palliata) hra, u níž se prolínaly řecké a římské prvky

Panegyrik

chvalořečník, oslavovatel, velebitel

Panegyrika

řeč na slavnostním shromáždění (původně používány ke zdraveni císařů při oficiálních příležitostech), později oslavná řeč, chvalořeč

Pantomímos

(řec. panta, všecko, mímeisthai, napodobovati) 1.herec, který bez mluveného slova, tancem nebo posunky předváděl nějaký děj (dnešní pantomimik); - 2.hra, která je tímto způsobem předváděna (dnešní pantomima). Nejstarší zpráva o pantomimu se uchovala v Xenofóntově Symposiu; pantomimos byl rozšířen zvl. v císařském Římě. Pro jeho drsný naturalizmus brojilo proti němu křesťanství, zakázán byl Iustinianem r.526 n.l.

pantun

básnická forma malajského původu, libovolný počet čtyřveršových strof se střídavým rýmem, Přitom druhý a čtvrtý verš první sloky se opakuje jako první a třetí verš druhé.

Parafrázování

přeformulování textu či slovního projevu vlastními slovy a jinými termíny při zachování původní myšlenkové podstaty

Paraineze

nebo paréneze (řec. parainesis, přímluva), domluva, povzbuzení, povzbuzující řeč (v básnické formě např. u Hésioda a Theognida, v próze u Ísokrata); v křesť. církevní liturgii nabádavá součást kázání.

Paréneze

viz paraineze.

Parodie

karikující a zlehčující napodobení díla (zesměšnění)

Paronomázie

zvukový jazykový prostředek, hromadění slov se stejným kořenem slova

Partikulum

(pl. partikule), částice

Stejně jako spojky nejsou větnými členy a jen doplňují větu z hlediska:

  • modálnosti (např. „Řekni mu, ať to nedělá“ – modálnost výzvová)

  • pravdivosti („To je asi nesprávné“)

  • odpovědnosti mluvčího za obsah („To je prý lež“ – tvrzení je přejaté)

Pašije

(z lat. passio = „utrpení“) v původním významu vyprávění o utrpení a smrti Ježíše Krista. Označují se tak buď přímo evangelní vyprávění nebo příběhy, dramatické hry, liturgická čtení či hudební skladby, které se jimi inspirují a toto téma zpracovávají.

Periferie

periferní lit. produkována se záměrem stát se okamžitě populární, nenáročné publikum; je velmi konformní vůči vkusu diváků, nakladatelů, variace na oblíbené téma (dívčí romány, detektivky); masová kultura brak, kýč velké množství odběratelů, prostředky masové komunikace (tisk,rádio, televize), obecenstvo nepřímé; => vytváření idolů a mýtů. X Centra díla, která nesou lit. vývoj, jsou něčím nová, jsou v centru lit., ale na periferii čtenářského zájmu

Perikopa

(z řečtiny: perikópto=vysekávat) krátký úryvek biblického textu (např. z evangelia) přinášející poselství či zvěstování, který se čte při bohoslužbě

Periocha

stručný obsah či výtah z díla, zvl. z Livia

Peroratio

viz řeč.

Personifikace

zosobnění, přenášení lidských vlastností na věci, zvířata, rostliny...

Pica

základní jednotka typometrického systému, používaná v anglosaském měrném systému. Pica je 1/6 palce, tedy 4,2336 mm.

Viz také typografický bod

Pleonasmus

stylistický útvar, který vzniká použitím nadbytečného množství slov pro vyjádření dané myšlenky. Rozlišujeme sémantický pleonasmus a syntaktický pleonasmus.

Podobenství

nepříliš rozsáhlý epický žánr didaktické literatury, podávající nějaké naučení vyprávěním analogického příběhu z jiné a zpravidla pro názornost konkrétnější oblasti.

Poéma

rozsáhlá úvaha o historii, lásce nebo filosofii (např. Máchův Máj)

Poet

Viz básník

Poetika

nauka o formě lit. díla a o uměleckých prostředcích, které tu formu vytvářejí (zabývá se kompozicí, verši, rytmem, rýmem, stylem – způsobem vyjadřování)

Poezie

veršovaný text (básně)

Pohádka

prozaický žánr lidové slovesnosti, podává objektivní realitu jako nadpřirozenou s naivní samozřejmostí, postihuje některé základní lidské touhy, etické normy a obecné životní pravdy (např. typicky vítězství dobra nad zlem). Netýká se žádné skutečné historické události.

Pořekadlo

Žánr lidové slovesnosti. Jde o rčení, vyjadřující určitou životní zkušenost, ale bez mravního ponaučení, např. „Hrách na stěnu házet."

Pověst

žánr lidové vypravěčské prózy, ve srovnání s pohádkou je konkrétně vázán časem, místem, zvláštním předmětem, osobou nebo událostí a činí si nárok na věrohodnost, přestože je spjat s nadpřirozenými jevy. Zhusta vyúsťuje v moralitu. Jednoduchý děj s jedinou zápletkou, objektivní věcný styl, vypravěčská střídmost.

Povídka

žánrově velmi široké označení pro kratší prozaické útvary s jednoduchou fabulí, ve svých krajnostech, tj. jednak tendencí k syžetové a kompoziční uvolněnosti a uplatnění prvků popisných se stýká s črtou, jednak zaměření na fabuli a její ztvárnění s novelou jako prozaickým žánrem formově nejpříbuznější. Podobně jako román se vyznačuje rozmanitostí a mnohotvárností historicky vzniklých forem a figuruje v systému prozaických žánrů jako souborný název pro krátkou, popř. střední epiku. Má jediný hlavní děj, hlavní hrdina je po celou dobu děje stejný a nevyvíjí se. Přestože kořeny povídky sahají do dávných dob vypravěčské ústní tradice, za dobu vzniku povídky jako žánru se považuje až začátek 19. stol.

Praetexta

(praetextata), římská tragedie s domácím (římským) námětem, zvl. historickým. Nazvána byla podle togy s nachovým lemem (toga praetextata), kterou nosili římští úředníci, o nichž hry zpravidla byly.

Praetextata

viz praetexta.

Pranostika

Žánr lidové slovesnosti. Jde o rčení, které se snaží dávat do souvislosti určité meteorologické jevy a roční dobu.

Např. „Březen, za kamna vlezem.“, „Medardova kápě, 40 dní kape.“ apod.

Předrážka

nepřízvučná slabika, která předchází prvním a dalším uceleným stopám, takže se neúčastní metrické výstavby verše.

V typografii jde o odsazení začátku odstavce.

Prepozium

(pl. prepozice), předložka

  • původní – primární (nemají – původ v jiném slovním druhu, např. na, v, z, do)

  • nepůvodní – sekundární (vznikly z jiného slovního druhu a často si ponechávají i jeho funkci ve větě, např. místo, podél, vedle – vedle mne –předložka,! ale např. bydlí vedle je příslovce!)

Přísloví

Ustálený stručný stylizovaný výrok, jenž obsahuje lidovou moudrost, obecně platné zásady nebo zkušenosti mravoučné povahy (vyjádřené buď přímo, nebo obrazně). Pro snadnější zapamatování má často podobu rýmovaného dvojverší. Přísloví tvoří součást lidové slovesnosti.

Prolog

(řec. prologos, předmluva), v antickém dramatu úvodní výstup herců před příchodem sboru, ve kterém byla podávána expozice děje (naše 1.jednání). Míval formu monologu nebo dialogu. Vystupovala v něm některá z postav hry, popř. některé božstvo.

Pronominum

(pl. pronomina), zájmeno;

Dělí se podle funkce na:

  • substantivní (např. já, my on)

  • adjektivní (např. ten, náš, takový)

    a podle významu na:

  • určitá ( např. já, ten, náš; patří sem i zájmena vztažná – např. který, jenž, a zájmena všechen, každý, která ukazují na kompletní kolektiv)

  • neurčitá (např. někdo, něco, kdokoli atd.; patří sem i zájmena tázací – kdo?, co?, čí?)

  • záporná (záporná zájmena odpovídají v záporné větě určitým zájmenům všechen, každý: např. všichni přišli – nikdo nepřišel, každý člověk – žádný člověk; neurčitým zájmenům někdo, něco: někdo zvoní – nikdo nezvoní, něco ti spadlo - nic mi nespadlo)

  • osobní (např. já, ty, oni)

  • přivlastňovací (můj, náš, jejich, aj.)

  • ukazovací (ten, onen, tamten, aj.)

  • tázací (kdo, co, který)

  • vztažná (např. jenž, který)

Prooimion

(lat. proemium; z řec.pro, před, oimé, příběh, píseň, báseň)

  1. předzpěv k hudební skladbě;

  2. báseň uvádějící rozsáhlejší hymnus, někdy i označení hymnu samého;

  3. úvodní část spisu, speciálně řeči.

Propemptikon

báseň na cestu (druh příležitostné lyriky)

Propositio

viz řeč.

Prostředky na výstavbu komunikátu

  1. vl. p. jazykové = lingvální, z inf. hlediska není hlavní významů;

  2. p. paraligvální např. velikost písma, síla hlasu…

  3. p. textové aktuální větné členění;

  4. p. tématické neseny p. jazykovými;

  5. p. tektonické opakování motivů, situací

Próza

neveršovaný text (povídka, novela, román, ...)

Prozaik

autor prózy

Průpověď

viz gnóma.

Publicistika

(z lat. publicus = veřejný, obecní) označení typu žurnalistické tvorby a výsledku takovéto tvorby, která je zaměřena na veřejnost a určena k publikování. Narozdíl od zpravodajství obsahuje kromě informací také autorův subjektivní názor na některé aktuální téma. Publicistika využívá analýzy, hodnocení, subjektivních postojů i přesvědčovacích prostředků (prvky emotivní).

Publicistickými žánry jsou:

  

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum ~ diskuse

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

 

© 2001-2017 Johanesville

TOPlist