RSS kanál
Přidat k oblíbenýmSlovník literárních a jazykových pojmů
- Verbum
(pl. verba), sloveso
V rámci sloves se zvlášť vydělují tyto druhy:
- pomocné sloveso být (které je v opisných slovesných tvarech vlastně morfémem – např. dělal jsem, dělal bych)
- sponová slovesa – spony (např. tráva je zelená, být mladý je příjemné, kočka má oči zelené)
- modální slovesa – způsobové ( např. chtít, mít – „máme pracovat“, moci, smět, muset)
- fázová slovesa (začít, přestat, zůstat – např. zůstal sedět)
- zvratná slovesa (pojí se se zájmenem „se“, „si“ – bát se, bít se, umývat se; !pozor na tzv. zvratné pasivum, které sem nepatří – např. dům se staví – zde je „se“ morfémem, nikoliv zájmenem!)
- Verš
jeden řádek v básni, může být Sylabotónický (předepsáno rozmístění přízvučných a nepřízvučných slabik), Bezrozměrný (1 verš = 1 věta) nebo Volný (nemá nic předepsáno)
- Vesmírná opera
viz Space opera
- Věta eliptická
bývá v odpovědích na otázky; je vynechán některý důležitý větný člen, přičemž význam věty je zřejmý ze souvislosti (kontextu). (Kdy se vrátíš? Večer (se vrátím).)
Viz také elipsa.
- Věta neúplná
Viz věta eliptická.
- Vituperatio
hanlivá řeč
- Vnitřní monolog
ve výstavbě fabulovaného lit. díla útvar, který usiluje postihnout myšlení vyprávějícího subjektu přímo v jeho zrodu, v jeho nehotovém, často ještě chaotickém, protikladném a dynamickém stavu. Cílem je zachytit proud vědomí. Polopřímá řeč, nevlastní přímá řeč.
- Vsuvka
je volně vložena do věty, nezávisí na žádném větném členu. Vyjadřuje nějaké doplnění nebo stanovisko mluvčího. Oddělujeme ji čárkami (jednoslovné nemusí být v čárkách), do pomlček, závorek, v řeči pak pauzou.
(..., podle mého názoru, ..., - a to je pošetilé –, ...)
- Vyčleněný větný člen
- Vypravěč
fiktivní objekt mluvčího, který v lit. dílech epických, ojediněle dramatických, tvoří z kompozičního hlediska součást syžetu a prostředkuje mezi vnímatelem a obsahem sdělení. Vypravěče nelze zaměňovat s psychofyzickou osobností autora, nelze jej ani jednoznačně pokládat za mluvčího autorových postojů a názorů.
- autorský (označovaný jako „vševědoucí“) rozebírá děj i jednání postav z perspektivy „zvenku“ i „zevnitř“ , popisuje, může však i anticipovat činy nebo skryté myšlenky postav. Autor je zde jakožto vypravěč stvořitelem a principálem, všechno komentuje, hodnotí, tvoří děj, diskutuje sám se sebou, s postavami, se čtenářem; antiiluzivní epika – dává najevo, že to je výmysl)
- objektivní (neutrální) - jen jako svědek, nekomentuje, nehodnotí; reportér, kamera; používali ho zejména realisté
- subjektivní (personální) v. - „vševědouctnost“ je omezena sémantickým aspektem jedné z postav = vyjadřuje to, co může prožívat, vědět a vidět postava s jejíž perspektivou pohledu se v. ztotožnil. Postava (účinkující) sama tvoří děj, je jeho účastníkem a přitom ho komentuje.
- Vyprávění
zobrazování, fiktivního nebo i skutečného děje.
- Vytčený větný člen
- Význam
obsahová, sdělná hodnota určitého výrazu, složka znaku, jejímž prostřednictím znak poukazuje ke skutečnosti mimo sebe.
