NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Slovník literárních a jazykových pojmů


A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z ]

E-book reader

Též e-book device, viz čtečka elektronických knih

E-book

e-kniha, zkratka termínu electronic book (elektronická kniha)

E-kniha

anglicky e-book, zkratka termínu elektronická kniha

Edice

  1. vydání díla,

  2. soubor publikací vydaných podle daných jednotných kritérií,

  3. výsledný text díla určený k vydání

Editor

  1. vydavatel

  2. počítačový program pro pořizování a úpravu textu

Ekloga

(řec. eklogé, výběr, vybraná báseň) drobná pastýřská báseň, lyrický útvar bukolické poezie, užívající krátkého veršovaného dialogu. Šlo o krátké dialogy bájných pastýřů. Dialog alegorickým způsobem pojednává o současné problematice společenské, literární…

Označení ekloga vzniklo patrně vlivem Vergiliovy sbírky pastýřských zpěvů (Bucolica), zvané též Eclogae. Eclogy psali vedle Vergilia i jeho současník Cornelius Gallus, v době Neronově Calpurnius Siculus aj.; termín ecloga přešel i do středověku (Dante) a do nové doby (Vrchlického Eklogy a písně, 1880).

Electronic book

Viz elektronická kniha

Elegické distichon

"dvojverší" složené z daktylského hexametru a pentametru (řecky zvaného původně elegeion. Byly jím psány delší skladby, elegie, ale i krátké věnovací a náhrobní nápisy, v době helénistické četné epigramy. Možnosti sevřít v tuto drobnou dvojřádkovou strofu celou myšlenku využil mistrovsky Martialis.

Elegie

(z řec.), v antické literatuře kratší nebo delší báseň složená elegickým distichem, v Řecku původně doprovázená hrou na píšťalu, nejrůznějšího obsahu (ne tedy jako v dnešní době výhradně žalozpěv). Slovo elogos označovalo sice druh žalozpěvu, doprovázeného za nejstarších dob hrou na píšťalu, a žalozpěv vůbec, ale básně toho druhu se nám nezachovaly. Řekové řadili elegii k epice vycházejíce z hledisek formy: metrum - elegické distichon, jazyk - iónské nářečí; podle moderní poetiky ji však lze řadit k lyrice. Nejstarší elegie byly bojové výzvy spoluobčanům (Kallinos, Tyrtaios), velmi blízké embatériím. Básníci 6.stol. (Archilochos, Solón, Xenofanés, Theognis) skládali elegie obsahu reflexivního, politického apod., často s didaktickou tendencí. Tvůrcem milostné elegie byl Mimnermos (kolem 600 př.n.l.), na něho pak navázal Antimachos z Kolofónu (na přelomu 5./4. stol. př.n.l.). Helénistická doba si libovala v elegii výpravné, líčící milostné příběhy a vysvětlující původ různých zvyků; z těchto básní se nám zachovaly jen zlomky, měly však vliv na elegii římskou.

U Římanů pěstovali elegii neoterikové, největšího rozkvětu však dosáhla u Galla (nezachováno), Tibulla, Propertia a Ovidia, kteří naplnili elegii hlubokým citem. Elegickou formu oživil ještě v 5.stol. n.l. Namatianus, jenž popsal v elegickém distichu svou cestu z Říma domů do Galie. Posledním římským elegikem byl Maximianus (6.stol.n.l.); zachováno je od něho šest elegií.

Elektronická kniha

neboli digitální kniha, zkráceně též e-kniha. Jedná se o knihu, manuál, nebo jakýkoliv jiný rukopis (případně doplněný i obrazovou informací) převedený do digitální podoby a zobrazitelný na počítači, PDA nebo podobném zařízení. Mezi nejrozšířenější formáty patří v dnešní době PDF (Adobe Acrobat), PDB (PalmDoc), MOB (MobiPocket), LIB (MS Reader), iSilo, DOC (MS Word), RTF (rich text format) a TXT (prostý ASCII text). Mnoho vydavatelů zavedlo z obavy před kopírováním různé metody ochrany elektronických knih, např. technologii DRM (digital rights management).

Pojem "e-book" je však obecně používán ve dvou odlišných významech. Méně časté je používání pojmu e-book pro označení zařízení, které je speciálně upravené pro čtení souborů s obsahem odpovídajícím pojmu kniha (tzv. čtečka elektronických knih). Druhým a častěji používaným významem je označení digitálního souboru se specifickým obsahem, viz výše.

Ani v tomto druhém významu však není e-book označením pouze pro elektronicky zaznamenaný obsah, ale i pro určitý styl práce s obsahem. Obsahem elektronické knihy nemusí být pouze kniha, ale i časopis, noviny, příručka, návod, brožurka, odborný článek, encyklopedie, seznam atd. E-book lze opatřit virtuálními záložkami, může obsahovat hypertextové odkazy, interaktivní rejstřík a index, mohou umožňovat automatizované vyhledávání apod. Výhody e-booku a jejich možné struktury a vnitřní provázanosti jsou oceňovány zejména u odborných a encyklopedických knih, které se typicky nečtou sekvenčně jako např. beletrie.

Elipsa

nevyjádření slova (většinou přísudku), které sice náleží do větného schématu, ale jeho vynechání nebrání srozumitelnosti (např. Vlak odjíždí v deset (hodin) patnáct (minut), Máte (knihu) Babičku?, Musím (jít) brzo domů, Neví, co (mám) dělat, My o vlku a vlk (je) za dveřmi)

Elocutio

viz řečnická teorie.

Emendace

v textologii oprava porušeného nebo nečitelného místa v textu díla, založená na využití odpovídajícího místa v jiných textových pramenech daného díla.

Epanafora

figura, opakování slov na začátku po sobě jdoucích vět, veršů nebo slok

Epanastrofa

poslední slovo verše se shoduje s prvním slovem následujícího verše

Epicedion

(epikedeion, epicedium) žalozpěv nad smrtí a zároveň báseň útěšná

Epicedium

viz epicedion.

Epické dílo

vypravuje příběh, má vlastní děj (pohádky, povídky, ...)

Epické drama

divadelní text tzv. epického divadla, který vnáší do stavby divadelní hry epické prostředky, projevující se ve všech vrstvách jeho struktury, jak v kompozici, tak ve složce jazykové, a posléze i v inscenačních postupech. Dramatický děj je přerušován buď vypravěčem nebo též jednotlivými postavami, které přitom vystupují „ze hry“, aby vyložily její smysl (songy). Epizující prostředky divadla (např. komentování, při kterém herec vystupuje z děje, přestavování jeviště před zraky diváků, songy, mezitilulky, film, ..připomínání událostí, odehrávajících se na jiném místě.

Epifora

figura, opakování slov na konci po sobě jdoucích veršů, vět, slok

Epigram

původně věnování nebo nápis na budově či náhrobku;

dnes útvar didaktické a reflexivní poezie, krátká (obvykle čtyřverší), často satirická báseň, vyjadřující úsečnou formou výraznou a adresnou myšlenku, obvykle složená ze dvou částí expozice a pointy.

Epik

autor epických děl

Epika

jeden ze tří základních druhů lit. vedle lyriky a dramatu, zahrnující celou oblast tzv. literatury výpravné, a to jak veršované, tak prozaické.

Specifika:

  • předním kompozičním principem dějovost, kt. je společná i dramatu, chybí lyrice,

  • hl. jaz. rovinou je monologičnost společná lyrice, v dramatu dialogičnost,

  • zákl. mluvnickou kategorií je 3. os. min. času, lišící se jak od lyriky, tak od dramatu, využívajících naproti tomu převážně 1. os. přít. času.

Viz také epické dílo, epické drama

Epikedeion

viz epicedion.

Epilog

(z řec. epilogos, doslov)

  1. v antickém řečnictví závěrečná část řeči

  2. dramatu závěrečný proslov k divákům, který obsahuje poučení z děje.

  3. v rétorice závěrečná řeč, doslov, zvl. u románů, dramat apod.

Epitaf

nápis na náhrobku (např.: Zde leží Jiří Wolker, básník, jež miloval svět ... zemřel mlád 24 let.)

Epiteton

(pl. epiteta), též básnický přívlastek, zvláštní druh kvalitativního, hodnotícího přívlastku, oživuje představu předmětu, zdůrazňuje některou vlastnost a vzbuzuje citový vztah k němu; řadí se k obrazným pojmenováním (viz tropy).

  • epiteton constans - epiteton stálé (ocelová šavle, zlatá hvězdička, ...)

  • epiteton ornans - epiteton zdobné (žhavý déšť, smaragdová tráva, ...)

Epithalamion

svatební píseň (druh příležitostné lyriky)

Epitomé

(vl. "seříznouti", z řec. epi, na, temnó, řežu; lat. breviarium), výtah z rozsáhlejšího díla, zvl. jiného autora, popř. kompilace z více prací, nebo stručný přehled, učebnice. Epitomy byly pořizovány zvl. v pozdním starověku z historických a právnických děl. Hojně byl rozšířen např. výtah z Livia zachovaný pod titulem Livi periochae (=stručné obsahy) na papyru ze 3. nebo 4. stol. n.l. Dochovaly se i některé jiné epitomy, např. Epitome Caesarum (Stručný přehled římských císařů po Theodosia), z byzantské doby máme epitomy z Diona Cassia.

Epizeuxis

figura, opakování stejných slov v jednom verši několikrát za sebou (např.: Koulelo se, koulelo červené jablíčko)

Epizoda

dnes obecně více méně uzavřený vedlejší děj, vložený do románu, eposu a dramatu do děje hlavního, k němuž někdy tvoří významovou paralelu; drobná příhoda

Epóda

(řec. epódos, dopěvek), báseň složená z pravidelně se střídajících veršů různé délky a někdy i různého rytmu, z nichž druhý je zpravidla kratší a má charakter dopěvku; všechny liché verše jsou přitom stavěny stejně, právě tak jako všechny sudé. Tvůrcem této formy byl Archilochos, později jí užil Horatius ve sbírce Iambi, zvané pro podobu veršů též Epódy.

Epopej

starší termín pro literární žánr, nejednotně užívaný nejčastěji ve významu velká výpravná báseň (epos).

Epos

(řec. epos, slovo, narozdíl od řec. melos, píseň) rozměrná výpravná epická veršovaná skladba volné kompozice s pomalým tokem děje a zálibou v epizodách, podávající jazykem bohatým na ustálená epiteta a figury s vypravěčským odstupem a objektivitou, téma války nebo hrdinských činů. Je složen hexametrem.

Existuje několik druhů eposu:

  • hrdinský – nejstarší, nejčastější (Homér, Vergilius);

  • didaktický (Hésiodos, Lucretius, Vergilius);

  • rytířský – středověk;

  • historický – kolektiv;

  • duchovní (náboženský) – náboženství;

  • filosofický (Xenofanés, Parmenidés, Empedoklés)

  • komicko-hrdinský – parodie na hrdinský epos

Epyllion

(řec. zdrobnělina k epos), krátký veršovaný útvar, v němž je popisována uzavřená epizoda z řeckého bájesloví. Vzniklo asi ve 3.stol. př.n.l. z nechuti k rozvláčným eposům. Bylo hojně pěstováno v helenistické době, odtud bylo převzato římskými básníky. Epyllion pěstovali především: Kallimachos (Hekalé), Theokritos, Euforión, Parthenios, v Římě neoterikové.

Er–forma

promluvové pásmo vypravěce, které svou metodou vyprávění vytváří protiklad k tzv. ich–formě; e.f. se realizuje v 3.os. mluvnické, vypravěč většinou zaujímá pozici objektivního pozorovatele a jako takový obvykle nemá výraznější podíl na vlastním vývoji děje.

Esej

druh umělecké prózy, nepříliš rozsáhlá literárněkritická nebo publicistická stať na témata nejrůznějších literárních, kulturních, filosofických nebo společensky aktuálních problémů, které se autor zpravidla nesnaží vyčerpat úplně, do hloubky, nýbrž pojednat o nich novým, originálním způsobem.

Estopsychologie

(estetika + psychologie)

idealistický badatelský směr z konce 19.st., Umělecké dílo jako znak a projev duše, umělce, národa. E. chtěla být syntézou věd o životě, vrchol antropologie. E. Hennequin do opozice proti literární a umělecké kritice. Analýza: estetická zkoumat emoce a prostředky na jejich vyvolání, psychologická analyzovat „duševní organizaci autora“, sociologická prostředí neutváří jedince, ale jedinec prostředí. Dále syntéza rekonstrukce díla, trojí est., psych., soc.

Etymologie

odvětví lingvistiky zabývající se výzkumem původu slov.

Euchologion

(euchologium) liturgická kniha církví východního obřadu (zejména pravoslavné církve) obsahující texty a obřady mše, svátosti aj.

Eufonie

libozvuk; založen na hromadění samohlásek ve verši nebo větě

Evangelista

autor evangelia

Evangelium

(z řečtiny; euangelion = dobrá zpráva).

Text pojednávající o životě a smrti Ježíše Krista. Původní význam slova evangelium, jak jej používali první křesťané či snad i Ježíš, je ve smyslu „radostné zvěsti, kterou přinesl Ježíš lidem“. Avšak záhy po Ježíšově smrti tento termín dostal posunutý význam „radostné zvěsti o Ježíši“. Tyto texty vznikly krátce po Ježíšově smrti a začaly se velmi rychle šířit. Některé byly ve starověku přijaty do kánonu katolické církve, jiné nikoli. První nazýváme „kanonickými evangelii“, druhé „apokryfními“.

Obvykle jde o sbírku kratších textů nejrůznějšícho charakteru, které autor někdo (tzv. evangelista) posbíral, upravil, seřadil a z nichž utvořil jeden kompaktní text.

Excerpta

výňatky a výpisky např. z odborného textu rukopisného nebo tištěného

Exegeze

(exegese) výklad textu, zejm. Bible

Exempla

příběhy, kterými kazatelé ilustrují zásady mezilidského vztahu

Exemplum

prozaické vyprávění zpravidla kratšího rozsahu, objasňující určitý morální pojem nebo problém, demonstrující příkladné chování či nepřípustné jednání apod.

Exodos

(řec., vyjití, odchod) závěrečná část ant. divadelní hry, zvl. tragédie a komedie, při níž sbor opouštěl scénu

Exonymum

vžitá podoba názvu zahraničního geografického objektu v jazykové podobě odlišné od originálního názvu

Exordium

viz řeč.

Explicit

konec textu, konec díla (viz též incipit)

Expozice

úvodní část lit. díla syžetového (fabulovaného), tj. epického nebo dramatického, která vytváří nezbytné předpoklady k porozumění ději. Vnímatel je v e. seznamován s jednajícími postavami, s prostředím děje a s možnými zárodky konfliktu nebo zápletky.

Extempore

  1. příležitostná poznámka nesouvisící s hlavním tématem

  2. vlastní přídavek herce do textu divadelní hry

  

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum ~ diskuse

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

 

© 2001-2017 Johanesville

TOPlist