RSS kanál
Přidat k oblíbenýmSlovník literárních a jazykových pojmů
- Laudatio funebris
(lat.), oslavná pohřební řeč, druh epideiktického řečnictví (viz genus dicendi). Byla pronášena při pohřbech veřejně činných Římanů (výjimečně i významných žen) a obsahovala chválu zemřelého i jeho rodu. Laudationes funebres bývaly zapisovány a uschovávány, v pozdější době z důvodů politických i publikovány.
- Laudatio
oslavná řeč (spolu s vituperatio, hanlivou řečí, počítána do řečnictví epideiktického - viz genus dicendi)
- Legenda
žánr veršované nebo prozaické středověké náboženské epiky, vyprávějící o životě, skutcích, zázracích a mučednictví církevních světců.
- Legendistika
viz hagiografie
- Leitmotiv
motiv procházející celým lit. dílem popřípadě opakující se část díla
- Libretista
autor libreta
- Libreto
(z italštiny; malá kniha) Literární podklad hudebního uměleckého díla (opery, operety, kantáty, muzikálu, baletu apod.). Libreto obsahuje námět díla, popis děje, texty jednotlivých hudebních čísel, mluvené pasáže nebo popis pantomimy.
- List
(řec. epistolé, dopis) v antice byl jednak skutečný s funkcí prostě sdělnou, jednak umělecky vypracovaný. V tomto případě byl prozaický nebo veršovaný, psaný jménem autorovým nebo jménem jiné osoby (mytické nebo historické), tedy fingovaný. Nepravost listů přičítaných tyranu Falaridovi, Themistokleovi, Sókratovi a Eurípidovi prokázal zakladatel moderní vědecké filologické kritiky R.Bentley (17.stol.). Naproti tomu byla uznána pravost většiny listů Platónových. Forma listu byla pěstována v rétorských školách, fingované listy byly vkládány zejm. do historických děl (např. Sallustius, Dějiny). Autory literárních listů nazýváme epistolografy. Z řec. autorů vynikli v období druhé sofistiky Alkifrón (2.stol. n.l.) a Aristainetos (5.stol. n.l.).
Velké obliby dosáhla tato forma v římské literatuře, kde někteří veřejně činní mužové upravovali i své soukromé listy tak, aby mohly být sebrány a vydány. Tyto listy jsou pro nás významným pramenem poznání soukromého života v Římě. Zachovaly se listy Ciceronovy, Senekovy, Plinia Ml., Frontonovy. Veršované listy psali Lucilius, Horatius a Ovidius.
Viz také Dopis
- Litanie
prosebná modlitba, časté opakování např. jména apod.
- Litera
písmeno
- Literární topika
repertoár uč. konstantních motivů, ustálených obrazů a myšlenkových formulí. Viz také Topoi
- Literární žánry
viz žánr
- Literatura
písemnictví, všechny písmem zaznamenané jazykové projevy; dělí se na věcnou (odbornou) a uměleckou (krásnou), pojem odvozený od latinského slova littera = písmeno;
- Locus communis
(lat. "společné místo", řec. topos), výrok, myšlenka nebo motiv, který se častým opakováním stal obecným majetkem. Ve starověké literatuře se s těmito loci communes setkáváme často, zvl. v řečnictví a filosofii.
- Lyrické dílo
vyjadřuje dojmy, pocity a nálady, nemá děj (básně); viz také lyrika.
- Lyrický hrdina
termín pro označení interního subjektu mluvčího v lyrickém díle, tj. mluvčího jako jedné ze složek stavby díla, tzv. lyrického subjektu. Lyrickým hrdinou se pak rozumí lyr. subjekt, který se stává bezprostředním předmětem sdělení. V tomto smyslu je l.h. analogický přímému vypravěči v epickém díle.
- Lyrický subjekt
též lyrické já, subjekt interního mluvčího v lyrickém díle, obraz mluvčího zprostředkovaný a budovaný lyrickým dílem, významový korelát všech jeho složek. L.s. je výlučně součástí stavby díla. Jeho konstrukce je ovlivněna dobovými lit. konvencemi i celkovým autorským záměrem.
- Lyrik
autor lyrických děl
- Lyrika
vedle epiky a dramatu základní, zpravidla ve verších realizovaný básnický druh, jenž se od ostatních dvou odlišuje nedějovým základem. Někdy bývají statické už jednotlivé motivy a vzájemným poměrem následných motivů nevzniká dějové napětí. Nedějový základ l. s sebou nese jistý úhel pohledu na skutečnost, označovaný jako subjektivita.
postrádá děj, příběh, působí na city, je mimo čas, většinou ve verších (občas próza), subjektivní, používá metafory/přirovnání typy lyriky: intimní (milostná, erotická), přírodní (krásy světa), apelativní (apel – výzva – politická, bojovná – chce něco změnit), společenská (vlastenecká)
