NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Akce tohoto týdne:

Paulo Coelho: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub)     za 176  106 Kč (-40%)

 

→     Další balíčky kompletních knih za výrazně zvýhodněné ceny

Náhodná ukázka:

LIST PÁTÝ

Marcus Tullii.

 

BUDU TI POVÍDAT o své pouti do vsi Betánie a co se mi tam přihodilo. Již jsem měl pěkný vous. Oblékl jsem si prostou tuniku a ušpiněný cestovní plášť. Vypadal jsem spíše jako lupič než jako vzdělaný Říman. Od Syrana jsem dostal s sebou chléb, slanou rybu a kyselé víno a vykročil jsem přes město k Zřídelní bráně. Přešel jsem kolem rybníka a sestoupil branou do údolí Cedronu a dal se cestou podél vyschlého potoka. Vlevo se na kopci zvedala městská hradba a napravo na svahu bylo mnoho hrobů. Rostl na něm i háj uzlovitých oliv. Minul jsem i vysokou horu, na jejímž boku byla stinná, temně zelená zahrada.

Vzduch byl svěží i teplý a nebe bez mráčku. Potkával jsem osly naložené poleny a uhlím a venkovany nesoucí koše. Šel jsem vesele a cítil jsem se ještě mlád a silný. Radost z pohybu ulevila temným myšlenkám a byl jsem jako otevřen k vnímání. Snad skutečně prožívám dny, v nichž je svět naplněn netušeným očekáváním, a nikdo nemá představu, co se stane. Já, cizinec, smím být stejně blízko onomu mystériu jako oni, kteří žili s ním. Země nebyla jako dříve, ani obloha, nýbrž všecko jsem rozlišoval jasněji než kdy jindy.

Už zdaleka jsem spatřil vesnici Betánii. Nízká stavení, jejichž stěny byly čerstvě natřeny k svátkům přesnic, svítila mi vstříc ze stínoví stromů. Blízko vsi pod fíkovníkem seděl muž. Seděl nepohnutě v plášti barvy prsti, až jsem se ho lekl a zarazil se.

„Pokoj tobě,“ vyhrkl jsem. „Jmenuje se tato ves Betánie?“Otočil se ke mně. Měl vyhublou tvář a oči zeskelnatělé, že jsem ho v první chvíli považoval za slepce. Neměl pokrytou hlavu, jeho vlasy byly bílé, ačkoli jeho tvář vypadala jako zažloutlá tvář mladého muže.

„Pokoj i tobě,“ odpověděl. „Zbloudil jsi z cesty, cizince?“

„Cesty jsou rozličné a zbloudilých mnoho,“ řekl jsem spěšně a naděje mi vzplanula v mysli. „Snad bys mne dovedl na cestu správnou?“

„Poslal tě Nikodém?“ zeptal se mrzutě. „Je-tomu tak, pak já jsem Lazar. Co chceš ode mne?“

Převaloval jazykem, jako by se mu nesnadno mluvilo. Sešel jsem z cesty a posadil se na zem vedle něho, nicméně nikoli příliš blízko. Rád jsem si odpočinul ve stínu fíkovníku a pokoušel jsem se, jak jsem nejlépe dovedl, neprohlížet si ho příliš zkoumavě, poněvadž zvykem Židů je dívat se k zemi, když se hovoří s cizincem. Nepovažují za zdvořilé hledět druhému do tváře.

Snad mu bylo divné, že jsem nezačal hned mluvit, neboť chvíli jsme seděli mlčky a já si ovíval tvář cípem pláště, zapotil jsem se totiž chůzí, Konečně promluvil: „Zajisté víš, že veleknězi se rozhodli zabít i mne. Jak vidíš, neskrývám se, nýbrž jsem doma a ve své vsi. Ať jen přijdou a zabijí toto mé tělo, mohou-li. Nebojím se jich, a ani tebe se nebojím. Mne nikdo zabít nemůže, neboť nikdy nezemřu.“

Jeho strašlivá slova a zeskelnatělé oči mne fascinovaly, že jsem cítil, jak chladný závan přechází z něho na mne. Proto jsem zvolal: „Jsi pomatený? Nikdo nemůže tvrdit, že nikdy nezemře!“

(...)

 

(Mika Waltari, Jeho království)

 

Zapojte se do našeho nového diskusního fóra!
Diskuse o autorech, knihách a jazycích, čtenářský deník, amaterská tvorba, bazar knih, možnost hlasování atd.

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum ~ diskuse

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

 

© 2001-2016 Johanesville

TOPlist