Akce tohoto týdne:

Edgar Wallace: balíček 9 elektronických knih (PDF+ePub)     za 287  144 Kč (-50%)

→     Další balíčky kompletních knih za výrazně zvýhodněné ceny

Náhodná ukázka:

5. RÁJ

Kopule tvořila masivní cizorodý útvar, který se nehodil do purpurového mžení Jupitera, byla to schoulená, vystrašená stavba, která jako by se krčila k povrchu planety.

Tvor, který býval Kentem Fowlerem, stál široce rozkročen na silných nohou.

Cizorodá věc, pomyslil si. Tak jsem se odcizil lidstvu. Neboť ta věc by vůbec neměla být cizí. Alespoň nikoli pro mě. Je to místo, kde jsem žil, snil a spřádal plány. A je to místo, které jsem opustil - s obavami. A místo, kam se vracím - nerad a s obavami.

Nutí mě k tomu vzpomínka na můj lid, který je na tom tak, jako jsem býval já, než jsem se stal tím, čím jsem teď, než jsem poznal životní elán a rozkoš, která je dostupná, když člověk není člověkem.

Chlupáč vedle něj se pohnul a Fowler pocítil záplavu lásky od někdejšího psa, to vyslovené přátelství a kamarádství a lásku, která snad existovala po celou dobu, ale kterou si nikdy tak intenzívně neuvědomoval, když byli člověkem a psem.

V mysli mu zazněly psovy myšlenky: "To mi nemůžeš udělat, kamaráde."

Fowler odpovídá téměř úpěnlivě: "Ale já musím, Chlupáči. Proto jsem přece přišel. Abych zjistil, jak to na Jupiteru doopravdy vypadá. A teď jim to můžu říct, můžu jim přinést zprávu."

"To jsi mohl i dřív," zazněl hlas v jeho nitru, slabý, vzdálený lidský hlas, který se prodíral jeho joviánskou bytostí. "Ale byl jsi zbabělý, a tak jsi to odkládal - a odkládal. Utekl jsi, protože ses bál vrátit. Bál ses, že tě zas promění v člověka."

"Budu tady sám," řekl mu Chlupáč - a vlastně to neřekl. Nebyla to slova - spíše jen pocit osamění, srdceryvný výkřik na rozloučenou.

Jako kdyby se na okamžik Fowler pohnul a stal se částí Chlupáčovy mysli.

Fowler tiše stál a odpor v jeho nitru vzrůstal. Odpor k myšlence, že by se měl proměnit zpátky v člověka. V nedokonalou lidskou mysl a lidské tělo.

"Rád bych šel s tebou," řekl Chlupáč. "Ale já bych to nevydržel.

Pošel bych dřív, než bych se stihl vrátit. Vždyť jsem k tomu neměl daleko, vzpomínáš si. Byl jsem starý a měl jsem plno blech. Zuby jsem měl ohlodané k dásním a zažívání mi už nesloužilo. A trápily mě strašné sny. Jako štěně jsem ve snu honíval králíky, a teď se mi zdávalo, že králíci honí mě."

"Zůstaň tady," řekl Fowler. "Já se vrátím."

Jen abych jim to dovedl vysvětlit, pomyslel si. Kdybych to dokázal.

Kdybych to uměl vysvětlit!

Zvedl svou masivní hlavu a zahleděl se na stoupající pahorky, které nabíhaly v horské vrcholky zahalené do růžové a purpurové mlhy.

Blesk proťal oblohu a oblaka i mlha byly prozářeny extatických ohněm.

Loudal se, šel zvolna a zdráhavě. Vánek k němu zanesl závan vůní a jeho tělo je vpíjelo jako kotě matčin struk. Vlastně to ani nebyla vůně, ale to slovo jí bylo nejbližší. V příštích letech si pro to lidstvo vytvoří novou terminologii.

Jak by se dala popsat mlha, ptal se sám sebe, která snáší na zem vůni, která je čirou rozkoší? Jiné věci pochopí, to věděl. Že vůbec nebudou muset jíst, nikdy nebudou muset spát, že z nich spadnou všechny ty řetězce depresí, jichž byl člověk obětí. Tomu porozumí, protože to jsou věci, které se dají vyjádřit prostými pojmy, věci, které se dají vysvětlit existující řečí.

(...)

(Clifford D. Simak, Město)