RSS kanál
Přidat k oblíbeným
Akce tohoto týdne:
Paulo Coelho: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub) za 176 106 Kč (-40%)
→ 
Další balíčky kompletních knih za výrazně zvýhodněné ceny
Náhodná ukázka:
4.
Když jsem se v té místnosti ocitl, byla plná kouře. Kouř visel ve vzduchu v tenkých šňůrkách zdola i shora, jako korálkové závěsy. Na jedné straně byla zřejmě otevřena dvě okna. ale kouř se ani nehnul. Tuhle místnost jsem jaktěživo neviděl.
Chvíli jsem ležel a přemýšlel, pak jsem otevřel pusu a zaječel: "Hoří!" tak hlasitě, jak mi to jen plíce dovolily.
Nato jsem padl zpátky do postele a dal jsem se do smíchu. Ten zvuk, jak jsem se smál, se mně samotnému nelíbil. Zněl podivně hloupě i mně.
Kdesi se ozvaly kroky, ve dveřích se otočil klíč a dveře se otevřely. Muž v krátkém bílém plášti se po mně podíval tvrdým pohledem. Natočil jsem trochu hlavu a řekl: "Neměj mi to za zlý, kámo. To mně ujelo!"
Zaškaredil se jako belzebub. Měl tvrdý drobný obličej a oči jako korálky. Neznal jsem ho.
"Co takhle ještě jednu svěrací kazajku, nechtěl bys?" zavrčel.
"Mně je fajn, kámo. Opravdu fajn. Teď si půjdu hodit šlofíčka."
"Radši zůstaň, kde jsi," zabručel.
Dveře se zavřely, klíč se otočil v zámku, kroky odešly.
Ležel jsem tiše a pozoroval kouř. Věděl jsem už, že tady žádný skutečný kouř není. Byla zřejmě noc. protože porcelánová lampa visící od stropu dolů na třech řetězech měla uvnitř rozsvícená světla. Po okraji byly malé barevné hrudky, střídavě oranžové a modré. Zatímco jsem je pozoroval, otevřely se jako drobná okénka a z nich trčely ven hlavy, malinkaté hlavičky jako u panenek, ale ty hlavičky byly živé. Byl to muž ve vodácké čapce, dlouhá načechraná blondýnka a hubeňour s nakřivo posazeným motýlkem, který pořád opakoval:
"Chcete mít krvavý steak, anebo jen prostředně propečený, pane?"
Uchopil jsem cíp chundelaté přikrývky a otřel si pot z obličeje. Posadil jsem se a položil nohy na podlahu. Byly bosé. Oblečen jsem byl do flanelového pyžama. Když jsem spustil nohy na zem, neměl jsem v nich žádný cit. Teprve po chvíli mě začaly brnět, a to se mi pak zdálo, že jsou plné špendlíků a jehel.
Ucítil jsem chlad podlahy. Přidržel jsem se pelesti postele, vstal jsem a šel.
Hlas, s největší pravděpodobností můj, mi říkal: "Máš delirium tremens… máš delirium tremens… máš delirium tremens…"
Na malém bílém stolku mezi okny jsem zahlédl láhev whisky. Nakráčel jsem k ní. Byla to poloplná láhev Johnnyho Walkera. Vzal jsem ji a přímo z ní se dlouze napil. Znovu jsem ji postavil.
Whisky měla nezvyklou chuť. Zatímco jsem to zjišťoval, uviděl jsem v rohu umyvadlo. Jen taktak jsem to k němu stihl a začal jsem zvracet.
Vrátil jsem se do postele a lehl si. Po zvracení jsem byl malátný jako moucha, ale místnost mi připadala trochu realističtější, trochu méně fantastická. Viděl jsem železné mříže na obou oknech, těžkou dřevěnou židli a žádný jiný nábytek kromě bílého stolku, na němž stála ta láhev whisky s přídavkem nějaké drogy. Byly tu ještě dveře vestavěné skříně, pravděpodobně zamčené.
Postel byla vlastně nemocničním lůžkem se dvěma koženými pásy po stranách, kterými mohl být člověk v zápěstí přikurtován. Věděl jsem, že je to jakýsi vězeňský nemocniční pokoj.
(...)
Zapojte se do našeho nového diskusního fóra!
Diskuse o autorech, knihách a jazycích, čtenářský deník, amaterská tvorba, bazar knih, možnost hlasování atd.
