RSS kanál
Přidat k oblíbeným
Akce tohoto týdne:
Paulo Coelho: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub) za 176 106 Kč (-40%)
→ 
Další balíčky kompletních knih za výrazně zvýhodněné ceny
Náhodná ukázka:
18.
FOKUS
„Víte, ředitel říkal, že dovnitř nikdo nemá chodit.“
Jacob vzhlédl od své práce. „A safra,“ zašklebil se divoce, „to já přece nevím! Jen se snažím otevřít ten zámek, dělám to pro svoje zdraví!“
Druhý muž nervózně přešlápl a mumlal něco o tom, že nikdy nečekal, že se bude podílet na vloupání.
Jacob se zapotácel, místnost se zhoupla a on se chytil plastické nohy od stolu, aby udržel rovnováhu. V šeru fotolaboratoře bylo špatně vidět, zejména po dvaceti minutách piplačky s malinkými nástroji.
„Už jsem vám to řekl předtím, Donaldsone,“ řekl Jacob pomalu. „Nemáme na vybranou. Čím se vůbec můžeme pochlubit? Špetkou prachu a zmatenou teorií? Přemýšlejte trochu. Je to něco jako začarovaný kruh. Nepustí nás k tomu důkazu, protože nemáme dost důvodů, abychom dokázali, že ho potřebujeme!“
Jacob si masíroval svaly na šíji. „Ne, tohle budeme muset udělat sami… jinými slovy, jestli jste ochoten chvilku počkat…“
Šéftechnik zavrčel. „Vždyť víte, že zůstanu.“
„Dobrý, dobrý.“ Přikývl Jacob. „Omlouvám se. Podal byste mi teď, prosím vás, támhleten malý nástroj? Ne, ten s háčkem na konci. Ano, ten. Co kdybyste teď šel ke dveřím a dával pozor? Řekněte mi včas, když někdo půjde, abych to tu mohl uklidit. A dávejte pozor tamhle na tu nášlapku!“
Donaldson kousek poodešel, pak však zůstal stát a pozoroval, jak se Jacob znovu pustil do práce. Opřel se o chladné křídlo dveří a z tváří a čela si setřel pot.
Demwa se zdál rozumný a uvažoval logicky, ale z té divoké cesty, po které se jeho představivost pustila v několika posledních hodinách, se Donaldsonovi točila hlava.
Nejhorší na tom bylo, že to do sebe tak dobře zapadalo. Bylo to vzrušující, tahle honba za důkazy. A to, co zjistil sám, než potkal Demwu, jeho teorii jenom podporuje. Ale i z toho jde hrůza. Vždycky tu je možnost, že ten člověk je skutečně blázen, bez ohledu na důslednost jeho argumentů.
Donaldson si povzdechl.
Otočil se od tichých škrábavých zvuků kovu o kov a huňaté Jacobovy hlavy a pomalu zamířil k vnějším dveřím fotolaboratoře.
Nakonec, vždyť je to jedno. Na Merkuru je něco shnilého. Pokud někdo něco brzy neudělá, nebudou další sluneční lodě.
Jednoduchý zámek na jednoduchý klič. Nic nemůže být snadnější. Po pravdě řečeno, Jacob si nemohl nevšimnout, že na Merkuru bylo jen málo moderních zámků. Na planetě, kde magnetický obal dotírá na pustý, nechráněný povrch, vyžaduje elektronika stínění. Stínit není nijak mimořádně nákladné, avšak investovat do zámků musel někdo považovat za směšné. Kdo by se chtěl vloupávat do vnitřní fotolaboratoře? A kdo by vůbec věděl jak?
Jacob věděl jak. Zdálo se však, že to nepomáhá. Měl pocit, že něco není, jak má být. Ty nástroje k němu nepromlouvaly. Mezi rukama a kovem necítil žádnou kontinuitu.
Tímhle tempem to může trvat celou noc.
Pusť mě k tomu.
Jacob zaskřípal zuby, vytáhl háček ze zámku a položil ho na zem.
(...)
Zapojte se do našeho nového diskusního fóra!
Diskuse o autorech, knihách a jazycích, čtenářský deník, amaterská tvorba, bazar knih, možnost hlasování atd.
