RSS kanál
Přidat k oblíbeným
Akce tohoto týdne:
Jan Neruda: balíček 3 elektronických knih (PDF+ePub) za 68 48 Kč (-30%)
→ 
Další balíčky kompletních knih za výrazně zvýhodněné ceny
Náhodná ukázka:
XIX
Šli jsme do postele.
Po chvíli řekla: „Oscare, ty jsi nespokojený.“
„To jsem neřekl.“
„Já to cítím. Není to jen dneska kvůli těm únavným šaškům. Stáhnul jsi se, jsi nešťastný.“ Čekala.
„To nic není.“
„Oscare, nic, co tě trápí, pro mě neznamená 'nic'. I když si to možná neuvědomuju, dokud nevím, o co se jedná.“
„No – cítím se úplně zbytečný!“
Položila svou jemnou pevnou ruku na moje prsa. „Pro mě nejsi zbytečný. Proč si připadáš zbytečný pro sebe?“
„Víš, podívej se na tuhle postel!“ Byla to postel, o které se Američanům nikdy ani nesnilo; ta postel vám vyplní co si vymyslíte, jen vás nepolíbí na dobrou noc – a stejně jako to město – byla krásná a neukazovala kosti. „Takovýhle pelíšek by doma stál víc – pokud by jej kdo vůbec dokázal udělat – než ten nejlepší dům, ve kterém kdy žila moje matka.“
Přemýšlela o tom. „Chceš poslat své – matce nějaké peníze?“ Vzala spojovací přístroj. „Stačí adresa Elmensdorfská letecká vojenská základna v Americe?“
(Vůbec si nemůžu vzpomenout, že bych jí někdy říkal, kde bydlí moje matka.) „Ne, ne!“ Popadl jsem přístroj a zavěsil jsem ho. „Já jí nechci poslat peníze. Živí ji její manžel. Ode mne by si peníze nevzal. V tom ten problém není.“
„V tom případě jsem to zatím nepochopila. Postele nejsou nijak významné. Důležité je, kdo v nich leží. Miláčku, jestli se ti tahle postel nelibí, můžeme mít jinou. Nebo spát na podlaze. Postele nejsou žádný problém.“
„Tahle postel je dobrá. Má jedinou vadu – já ji neplatil. Ty jsi ji zaplatila. I tenhle dům. A moje šaty. Jídlo, které jím. Moje – moje hračky!
Všechno, co mám, jsi mi dala ty. Co jsem, Star? Gigolo! Víš, kdo je to gigolo? Je to něco jako mužský prostitut.“
Jeden ze zvyků mé manželky, který mě nejvíc rozčiloval, byl nepopouzet mě, když věděla, že něco kazím. Podívala se na mě zamyšleně. „Amerika je strašně uspěchané místo, vid? Lidi pořád pracujou, hlavně muži.“
„No… ano.“
„To není zvykem všude. Dokonce ani ne všude na Zemi. Francouz není nešťastný, když má volno; objedná si další café au lait a bude hromadit použité misky. Já taky nepracuju moc ráda. Oscare, já zkazila náš večer jen zásluhou vlastní lenosti, strašně se chci vyhnout tomu, abych musela přetřásat zaprášenou záležitost druhý den. Takovouhle chybu už podruhé neudělám.“
„Star, to nevadí. Už je to za námi.“
„Já vím. První případ bývá jen zřídka klíčový. I druhý. Někdy ani dvacátý druhý. Oscare, ty nejsi gigolo.“
„Jak tomu říkáte vy? Když to vypadá jako kachna, káchá to jako kachna a chová se to jako kachna, tak já tomu říkám kachna. Říkej tomu třeba kytice růží, ale káchat to bude pořád.“
„Ne. Všechno to kolem nás –“ Zavlnila se. „Postel. Tahle krásná komnata. Jídlo, které jíme. Moje šaty a tvoje šaty. Náš společný kapitál. Noční majordomus ve střehu pro případ, že bychom já nebo ty mohli chtít, aby nám zazpíval pták nebo by se nám zachtělo sníst meloun. Naše okouzlující zahrady. Všechno, co vidíme, nebo čeho se dotýkáme, nebo co nám dělá radost – a ještě tisíckrát víc věcí na vzdálených místech, to všechno jsi vydělal ty svýma vlastníma silnýma rukama; všechno je to po právu tvoje.“
(...)
Zapojte se do našeho nového diskusního fóra!
Diskuse o autorech, knihách a jazycích, čtenářský deník, amaterská tvorba, bazar knih, možnost hlasování atd.
