Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 78  59 Kč (-25%)

→     Další balíčky kompletních knih za výrazně zvýhodněné ceny

Náhodná ukázka:

(4)

Podlaha pokoje byla potažena od stěny ke stěně bílým kobercem. Neobyčejně dlouhé slonovinově bílé závěsy, lemující řadu oken, se na bílém koberci skládaly v malebné záhyby. Okna vyhlížela na temná úpatí hor a vzduch za sklem byl rovněž temný. Déšť se ještě nespustil, ale vzduch jím byl prosycen.

Paní O'Marová byla natažena na bílém lehátku, bez trepek, na nohách síťové punčochy, jaké se už dnes nenosí. Byla to vysoká bruneta se vzdorovitými ústy. Hezká žena, byť i žádná krasavice.

"Co já proboha můžu pro vás udělat?" podivila se. "Všechno je známo. Až moc známo. Vás ale neznám, či snad ano?"

"Stěží," odpověděl jsem. "Jsem jenom celkem bezvýznamný soukromý detektiv."

Natáhla ruku pro sklenici, které jsem si nevšiml, ale po níž bych se byl vzápětí porozhlédl vzhledem k tomu, jak mluvila a že měla odhozené trepky. Malátně se napila a blýskla prstenem. "Seznámila jsem se s ním v jedné putyce," řekla a pronikavě se zasmála. "Moc pěkný pašerák lihovin, s hustými kudrnatými vlasy a irským úsměvem. Pak jsem se za něho provdala. Z nudy. A pokud šlo o něho, pašeráctví lihovin bylo už tehdy dost bez vyhlídek – pokud s tím nebyla spojena další lákadla."

Čekala, že jí řeknu, že další lákadla existovala, ale zřejmě jí na mém mínění moc nezáleželo. Řekl jsem jedině: "Ten den, co zmizel, jste ho neviděla odjíždět?"

"Ne. Viděla jsem jen zřídka, jak odjíždí nebo přijíždí. Tak už to mezi námi chodilo." Opět se napila.

"Aha," zamumlal jsem. "Určitě jste se ale nehádali." Tihle lidé se nikdy nehádají.

"Lidé se mohou hádat těmi nejrůznějšími způsoby, pane Carmady."

"To tedy jo. Líbí se mi to, jak to říkáte. O té ženě jste přece věděla, ne?"

"Jsem ráda, že můžu být upřímná ke starému rodinnému detektivovi. Ano, věděla jsem o ní." Za uchem si obtočila kolem prstu pramínek havraních vlasů.

"Věděla jste o ní ještě předtím, než zmizel?" zeptal jsem se zdvořile.

"Ovšem."

"Odkud?"

"Jdete nějak rovnou k věci, co? Konexe, jak se říká. Chodím odjakživa ráda do hospod. Nebo to snad nevíte?"

"Znáte partu z ,Dardanelly'?"

"Chodívám tam." Nezatvářila se polekaně, natož překvapeně. "Jednou jsem v tom klubu dokonce pobyla celý týden. Právě tam jsem se setkala s Dudleym O'Marou."

"Vida. Váš otec se oženil dost pozdě, že?"

Sledoval jsem, jak se jí z tváří vytrácí barva. Chtěl jsem ji rozzuřit, ale nedala se. Usmála se, barva se vrátila a ona stiskla zvonek ukrytý pod péřovými polštáři lehátka.

"Velmi pozdě," řekla, "pokud vám do toho něco je."

"Není," ujistil jsem ji.

Vešla plaše vypadající služebná a na malém stolku namíchala dvě whisky. Jednu podala paní O'Marové, druhou postavila vedle mne. Odešla, stavějíc přitom na odiv pár pěkných nohou pod krátkou sukní.

Paní O'Marová počkala, až se dveře zavřely, a pak řekla: "Ta celá záležitost otce velmi rozmrzela. Kdyby jen Dud zatelegrafoval nebo napsal či co."

"Je to starý, starý člověk, invalida, jednou nohou v hrobě," řekl jsem. "K životu ho poutala jediná tenká nitka. Ta nitka se přetrhla a všem je to fuk. Váš otec se snaží chovat, jako by to bylo fuk i jemu. Něco takového bych nenazval rozmrzelostí. Nazval bych to báječnou ukázkou vnitřní síly."

(...)

(Raymond Chandler, Opona)

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

© 2001-2019 Johanesville