Akce tohoto týdne:

Jane Austenová: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 78  59 Kč (-25%)

→     Další balíčky kompletních knih za výrazně zvýhodněné ceny

Náhodná ukázka:

KAPITOLA DRUHÁ

Rodinná porada v salonu domu Bruna Rygsecka. - Komisař Palmu vystupuje jako vlk v kůži beránčí. - Bruno Rygseck definitivně umírá a Aimo Rykämö se napije. - Mám dojem, že jsem přišel do Pompejí. - Batler se představuje coby vypravěč a komisař Palmu cítí překvapivý závěr. - Kokki a já zůstáváme mimo hru.

Salon byl světlý a krásný. Z jeho širokých oken se otvíral pohled do zahrady za domem. Rovněž na této straně oddělovala zeď pozemek od vnějšího světa. Ve zdi byla branka lemovaná popínavými rostlinami, od branky vedla k domu písčitá cestička. Zmiňuji se o tom již nyní, neboť tato branka bude mít určitý význam pro běh vyprávění. Když jsem vstoupil, soustředil jsem ale přirozeně pozornost nejprve na salon a na lidi v něm.

Místnost byla zařízena pohodlně a s nedbalou elegancí. Byly tu lákavé lenošky, pohovka, malé stolky, kuřácký koutek, servírovací stolek na kolečkách s mnoha láhvemi, velké rádio a na zdech mnoho barevných obrazů. Avšak při pozornějším prohlédnutí žalovaly skvrny na drahocenném koberci a kroužky po sklenicích na lesklých stolních deskách na nedbalost a špatné zacházení. Zapomenutá hořící cigareta vypálila do desky stolu z růžového dřeva černou jizvu a jedna židle byla rozklížená, jako by jí někdo praštil o podlahu.

V salonu bylo dost lidí, přesto tu však vládlo tísni-vé ticho. Pohledy všech byly upřeny na komisaře: nesdílně, zdrženlivě a jakoby se vzdorem. Jako bych cítil v ovzduší místnosti něco napjatého a hrozivého.

Vyjmenuji nyní přítomné v pořadí, jak mi postupně padli do očí.

Jedna postranní stěna salonu byla pokryta obrazem, na kterém tři ženy trhaly ze stromu jablka: z jakési příčiny neměly kouska látky, kterým by zakryly svoji nahotu. Kategoricky otočena zády k obrazu, strnule seděla na kraji nejnepohodlnější židle stará dáma. A jako obraz svým způsobem ovládal stěnu, tak ona ovládala svým způsobem tuto část místnosti. Měla na sobě plášť a na hlavě obnošený černý klobouk. Ve vyzáblé ruce svírala deštník, krátký a tlustý jako kyj, a na nohou měla vycházkové střevíce s tlustými podrážkami ze surové gumy. Stářím zežloutlý krajkový límec šatů sahal jako pancíř až k pevné, kostnaté bradě. Vlasy vykukující zpod klobouku byly šedivé, avšak z obličeje, dosud poměrně prostého vrásek, hleděly překvapivě velké, vystouplé a modré oči. Vrhla kritický pohled nejprve na Palmua a pak jako mimochodem i na mě.

„Konečně!“ řekla a klepla vztekle deštníkem o podlahu.

Byla to slečna Amalia Rygsecková, jediná dcera starého Rygsecka, majitelka čtvrtiny akcií koncernu Rykämö. Peníze ji však neučinily šťastnou, to bylo zřejmé na první pohled.

Na téže straně místnosti, avšak v bezpečné vzdálenosti od staré slečny, seděla na pohodlné židli a v pohodlné poloze, nohy v hedvábných punčochách přehozeny jednu přes druhou, ještě poměrně mladá žena. Byla nápadně krásná a nenápadně nalíčená, přes ramena měla přehozený přepychový šál ze stříbrných lišek. Kráska byla plnoštíhlá a překvapivou tvrdost jejích tmavě šedých očí poněkud zmírňovala vyčkávavá zvědavost, s níž se dívala na Palmua.

(...)

(Mika Waltari, Omyl komisaře Palmua)

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

© 2001-2016 Johanesville