RSS kanál
Přidat k oblíbeným
Akce tohoto týdne:
Paulo Coelho: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub) za 176 106 Kč (-40%)
→ 
Další balíčky kompletních knih za výrazně zvýhodněné ceny
Náhodná ukázka:
3.
Jel jsem asi tři kilometry za obec, uviděl jsem pekárnu a zahnul na nově asfaltovanou cestu směrem k jezeru. Minul jsem nějaké letní tábory, pak jsem zahlédl nahnědlé stany skautského tábora s několika světly zavěšenými na drátech a s cinkáním ozývajícím se z velkého stanu, kde umývali nádobí. Kousek odtud se silnice točila kolem nějaké zátoky a odbočovala tam prašná polní cesta. Byla dost hluboce vy-ježděná, plná kamenů čouhajících z hlíny a stromy rostoucí po obou stranách skoro omezovaly průjezdnost. Projel jsem kolem několika chat, ve kterých se svítilo, dost starých, protože na sroubených kmenech měly kůru. Cesta se pak šplhala do kopce a vypadalo to tu neobydlené, ale nakonec tam nad okrajem příkrého srázu visela velká chata, shlížející přímo na jezero. Měla dva komíny a dřevěný venkovský plot a směrem k jezeru velkou verandu a schody vedoucí až k vodě. Okna byla osvětlena. Moje reflektory dosáhly dost vysoko, abych si mohl přečíst jméno Baldwin namalované na dřevěné desce přibité na stromě. Byla to chata, kterou jsem hledal.
Garáž byla otevřená a uvnitř stál běžný sedan. Zastavil jsem o kus dál a zašel do garáže tak daleko, abych si mohl sáhnout na výfuk vozu. Byl studený. Prošel jsem laťkovou brankou a pak po stezce vyznačené plochými kameny až ke dveřím verandy. Když jsem tam došel, dveře se otevřely. Stála tam žena vyšší postavy a její siluetu zřetelně rýsovalo světlo zevnitř. Vedle ní vyrazil malý pes s hedvábnou srstí, řítil se dolů po schodech a bacil mě předními tlapkami do žaludku, pak seskočil, kroužil kolem a spokojeně vrněl.
"Lehni, Shiny!" zavolala žena. "Lehni! Není to legrační čubička? Pěkně zkřížená fenka. Její máma se zapomněla s kojotem."
Pes běžel zpět do domu. Zeptal jsem se: "Jste paní Laceyová? Já jsem Evans. Asi před hodinou jsem vám telefonoval."
"Ano, já jsem paní Laceyová," řekla. "Můj manžel se ještě nevrátil. Já – ale nepůjdete raději dovnitř?" Její hlas měl zastřený tón, asi jako hlas odněkud z mlhy.
Když jsem vešel, zavřela za mnou dveře, chvíli stála a dívala se na mne. pak lehce pokrčila rameny a posadila se do proutěného křesla. Já jsem si sedl do podobného křesla o kus dál. Zničehonic se znovu objevil pes, skočil mi na klín, bleskurychle mi olízl špičku nosu a zase seskočil. Byl to malý šedivý pes s protaženým čenichem a dlouhým, hbitým ocasem.
Místnost byla dlouhá, měla řadu oken a na nich poněkud omšelé záclony. Velký krb, ručně tkané indiánské koberce, dvě pohovky s vybledlými kretonovými povlaky a několik dalších kusů nepříliš pohodlného proutěného nábytku. Na stěně byly nějaké parohy – podle všeho šesteráka.
"Fred ještě není doma," promluvila opět paní Laceyová. "Nevím, co ho mohlo zdržet."
Přikývl jsem. Obličej měla bledý, dosti souměrný, tmavé, trochu rozcuchané vlasy. Měla na sobě dvouřadový kabátek šarlatové barvy, šedé flanelové kalhoty, vepřovicové sandály s dřevěnými podrážkami obuté naboso. Na krku měla náhrdelník z tmavého jantaru a vlasy převázané stužkou starorů-žového odstínu. Mohlo jí být asi pětatřicet, takže už pozdě na to, aby ji někdo naučil, jak se má oblékat.
(...)
Zapojte se do našeho nového diskusního fóra!
Diskuse o autorech, knihách a jazycích, čtenářský deník, amaterská tvorba, bazar knih, možnost hlasování atd.
