Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Jak Mikromil a Gigantin počali úprk mlhovin

Astronomové nás učí, že všechno, co existuje - mlhoviny, galaxie i hvězdy - se rozbíhá na všechny strany a tímto neustálým úprkem se vesmír už celé miliardy let neustále zvětšuje.

Tento všeobecný úprk mnohé z nás udivuje a stačí si jej představit v opačném směru, abychom dospěli k závěru, že v daleké minulosti byl celý vesmír soustředěn na jediném místě, v jakémsi hvězdném jádru, které z neznámého důvodu vybuchlo a tento výbuch trvá dodnes.

Podobné úvahy vyvolávají u zvědavců zájem, jak tomu bylo předtím, neumějí však tuto záhadu vysvětlit. Bylo tomu totiž následovně:

V předchozím vesmíru žili dva konstruktoři, nedostižní mistři kosmogonického řemesla. Neexistovalo nic, co by nedokázali. Avšak před vytvořením každé věci musí existovat její projekt a ten je třeba vymyslet. Kde by se jinak vzal? Oba konstruktoři, Mikromil a Gigantin, proto neustále hloubali, co by ještě mohli přidat k oněm divům, které už vymysleli.

"Mohu vytvořit všechno, co mě napadne," uvažoval Mikromil. "Nepochybně však existují věci, které mě nenapadnou. Tímto faktem jsme oba omezeni, nedokážeme totiž vymyslet všechno myslitelné, takže nelze vyloučit, že by bylo užitečnější vytvořit něco jiného než to, co jsme už vymysleli a vytvořili. Co o tom soudíš?"

"Máš naprostou pravdu," souhlasil Gigantin, "ale jak z toho ven?"

"Všechno, co děláme, vytváříme z hmoty," konstatoval Mikromil, "ta v sobě totiž obsahuje veškeré možnosti; když budu chtít dům, postavím dům, když křišťálový palác, myslící hvězdu nebo rozum z ohně - žádný problém. Hmota však obsahuje mnohem víc možností, než je v našich hlavách. Musíme tedy dát hmotě ústa, aby nám sama pověděla, co se z ní dá ještě vytvořit a co by nás nikdy nenapadlo!"

"Ústa jsou potřebná," souhlasil Gigantin, "ale nestačí, protože pouze vysloví závěr rozumného myšlení. Proto musíme nejen dát hmotě ústa, ale také ji donutit myslet. Pak nám nepochybně prozradí všechna svá tajemství."

"Správně," přikývl Mikromil. "Konečně úkol hodný našeho mistrovství. Má představa je následující: protože všechno, co existuje, je v podstatě energie, musíme myšlení vytvořit z ní. Začít od základu, tedy od kvanta, a uzavřít kvantový rozum do maličké atomové klícky. Jako atomoví inženýři takovou miniaturizaci zvládneme. Až si strčíme do kapsy sto milionů géniů, dosáhneme svého cíle. Rozmnožíme je a hrst myslícího písku poradí každému líp než nesčíslné zástupy mudrců!"

"S tím nesouhlasím," odmítl jeho nápad Gigantin. "Musíme postupovat docela jinak, protože všechno, co existuje, je z matérie neboli látky. Musíme shromáždit veškerou látku vesmíru a zhotovit z ní jeden myslící supermozek, který nám odhalí veškerá tvůrčí tajemství. Tvůj geniální prášek je pitomost, protože každé myslící zrnko může tvrdit něco jiného, takže budeš tápat a neobohatíš své znalosti."

Slovo dalo slovo, konstruktoři se pohádali a se spoluprací byl konec. Oba se rozhodli jednat podle svého a za vzájemných posměšků se rozešli. Mikromil lovil kvanta, zavíral je do atomových klícek, a protože se k tomu nejlépe osvědčily krystaly, nutil k myšlení diamanty, chalcedony i rubíny. Zvláště s rubíny se mu dařilo a uvěznil v nich tolik moudré energie, že se jen blyštěly. Vedle nich měl samozřejmě spoustu další samomyslící minerálové drobotiny: blankytně modré smaragdy, bystré topasy, avšak nejvíc miloval červené myšlení rubínů. Zatímco Mikromil se takto činil v chóru pištící drobotiny, Gigantin se věnoval obrům. Nelitoval námahy a snášel na jedno místo četná slunce i celé galaxie, tavil je a mísil, spojoval a letoval, ruce si až po lokty upracoval a nakonec vytvořil nesmírnou vesmírnou bytost, tak velikou, že kromě ní existovala už jen maličká škvírka a v ní Mikromil se svými klenoty. Když oba dokončili své dílo, nebylo pro ně nejdůležitější to, kdo se od svého výtvoru dozví víc tajemství, ale to, který z nich měl pravdu. Vyzvali se tedy na souboj. Gigantin čekal na Mikromila po boku svého obra, rozloženého do délky, šířky i výšky mnoha set světelných staletí. Tělo měl z temných hvězdných mračen, dech z hvězdokup, nohy a ruce z galaxií pájených gravitací, hlavu ze sta trilionů železných planet a na ní žhnoucí beranici ze slunečních protuberancí. Když ho Gigantin oživoval, létal od ucha k ústům a každá tato cesta trvala šest měsíců. Mikromil se dostavil na bojiště sám, s prázdnýma rukama, jen v kapsičce měl maličký rubín, který měl soupeřit s kolosem.

(...)

(Stanisław Lem, Bajky robotů)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville