Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub) za 98 74 Kč (-25%)
Náhodná ukázka:
(1)
Toho večera vanul pouštní vítr, takový ten horký suchý fén od Santa Any, který se prodere horskými průsmyky a způsobí, že se člověku ježí vlasy, cukají nervy a svědí kůže. Za takových nocí končívá každá pijatika rvačkou. Pokorné malé hospodyně přejíždějí palcem ostří dranžírovacího nože a civějí na krky manželů. Může se stát cokoli. Dokonce můžete dostat v nóbl baru plnou sklenici piva.
Já aspoň jsem pivo dostal ve vyblýskaném novém lokále proti domu, kde jsem bydlel. Otevřeli ho asi před týdnem a obchody se vůbec nehýbaly. Mládenci za pultem bylo něco málo přes dvacet a vypadal, jako by si v životě snad ani jednou nelokl.
Kromě mě tam byl pouze jeden další host, ochmelka sedící zády ke dveřím na barové stoličce. Před sebou měl úhledně narovnaný sloupek centů, mohly to být tak dva dolary. Pil nezředěnou režnou z malých skleniček a trávil čas sám se sebou v úplně vlastním světě.
Usedl jsem k pultu o kousek dál, dal si sklenici piva a řekl: "Správnou míru teda naléváte, kamaráde, to vám musím přiznat."
"Otevřeli jsme teprve nedávno," odpověděl mládenec. "Musíme se tady zavést. Už jste tu jednou byl, ne?"
"Hm."
"Bydlíte v okolí?"
"Přes ulici v Berglundu. A jmenuju se John Dalmas."
"Děkuju, pane. Já se jmenuju Lew Petrolle." Naklonil se ke mně přes tmavý vycíděný pult. "Znáte tohohle chlápka?"
"Ne."
"Měl by už raděj jít domů. Měl bych zatelefonovat pro taxík a poslat ho domů. Teď už fasuje dávku na příští týden!"
"Co na tom při tomhle počasí?" řekl jsem. "Nechtě ho být."
"Škodí mu to," řekl mládenec a zamračil se na mě.
"Režnou!" zakrákoral opilec, aniž vzhlédl. Luskl prsty, aby nemusel bouchnout na pult a zbortit sloupek desetníků.
Mládenec na mě pohlédl a pokrčil rameny: "Mám?"
"Čí je to žaludek? Můj ne."
Mládenec mu nalil další režnou a myslím, že ji za pultem trochu pokřtil, protože když ji přinesl, vypadal provinile, jako by nakopl vlastní babičku. Opilci to bylo jedno. Precizně a opatrně jako chirurg, operující nádor na mozku, oddělil z hromádky dva desetníky.
Mládenec se vrátil ke mně a nalil mi další pivo do sklenice. Venku skučel vítr. Občas se opřel do létacích dveří s barevným sklem a pootevřel je o několik centimetrů. Byly to těžké dveře.
"Za prvé nemám rád opilce a za druhé nemám rád, když se mi zlískají tady, a za třetí je, jak jsem už řekl za prvé, nemám je rád," prohlásil mládenec.
"Tohle by se dalo použít ve filmu," řekl jsem.
"Taky že se použilo."
V tu chvíli vešel další host. Venku zaskřípaly brzdy a letáčky se otevřely. Dovnitř vešel chlápek, který vypadal, jako by měl trochu naspěch. Přidržel dveře a bezvýraznýma lesklýma temnýma očima rychle přelétl po lokále. Byl urostlý, snědý a jeho úzký obličej s tenkými rty byl svým způsobem pohledný. Měl tmavý oblek, z kapsičky mu stydlivě čouhal bílý kapesníček. Tvářil se chladně, ale současně i jaksi provinile. Asi za to mohl ten horký vítr. I mně bylo tak trochu podobně, jenže ne chladně.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů