Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

IV. KAPITOLA
Špatné angolské cesty

A v té chvíli se právě probudil malý Jack a položil své ruce kolem matčiny šíje. Jeho zrak byl jasnější. Horečka se už nevrátila.

"Je ti lépe, můj drahoušku?" ptala se paní Weldonová, tisknouc nemocné dítě ke svému srdci.

"Ano, maminko," odvětil Jack, "ale mám trochu žízeň." Dítěti se nemohlo dát nic jiného, než trochu čerstvé vody, které se s chutí napil.

"A kde je můj přítel Dick?" ptal se.

"Zde jsem, Jacku," řekl Dick Sand a uchopil dítě za ručku.

"A kůň?" ptal se malý Jack.

"Kůň? Odejel, pane Jacku," vysvětloval Herkules.

"Teď jsem já koněm! Teď vás nosím já. Myslíte, že mám těžký krok?"

"Ne," odvětil mu na to malý Jack, "ale teď už nebudu vůbec držet uzdu!"

"Proč ne? Dáte mi udidlo, jestli chcete," řekl Herkules otvíraje svá široká ústa, "a můžete za ně tahat podle libosti."

"Víš dobře, že bych za uzdu sotva tahal." "Pročpak ne! Jsem tvrdohubý."

"Ale kde je farma pana Harrise?..." ptal se znova malý chlapec.

"Budeme tam brzy, můj drahý Jacku," odvětila paní Weldonová.

"Ano..., brzy!"

"Chcete, abychom se vydali na další pochod?" řekl nyní Dick Sand, aby učinil konec trapné rozmluvě.

"Ano, Dicku, půjdeme!" odvětila paní Weldonová.

Brzy byl opět zahájen další pochod. Bylo nutné jít houštím, aby neztratili potok z očí. Viděli sice několik stezek, ale ty byly "mrtvé", jak říkají domorodci, totiž hloží a křoví je úplně zatarasilo. Trvalo to tři hodiny, než urazili jedinou mni tímto houštím. Černoši pracovali bez oddechu. Herkules, který svěřil Jacka Nan, účastnil se práce, a to neobyčejně vydatně! Otáčel se se svou sekyrou tak, že několika ranami udělal veliké otvory, jakoby houští pohlcoval oheň.

Naštěstí tato unavující práce netrvala dlouho. Když urazili první mni, dostali se k širokému otvoru, který šel napříč houštím, šikmo zatáčel k potoku a pak sledoval jeho břeh. To byla stezka slonů, kteří nepochybně po stech se obyčejně ubírali touto částí lesa. Veliké otvory, které nohy obrovských tlustokožců vytlačily za doby dešťů do půdy houbovité povahy, jí dodávaly podobu síta.

Brzy se však ukázalo, že neužívají této stezky pouze sloni. Také lidé se nejednou ubírali touto cestou, ale tak, jakoby velké stádo bylo surově vedeno k porážce. Tady i jinde byla zem pokryta kostmi, zbytky koster napůl ohlodaných divokými šelmami a na některých z těch koster bylo vidět ještě okovy otroků!

Ve střední Africe se vyskytovaly dlouhé cesty, které byly takto vyznačeny lidskými pozůstatky. Karavany s otroky táhly často na sta mil daleko a co nešťastníků klesalo po cestě pod biči agentů, co jich hynulo únavou a strádáním a co jich bylo decimováno nemocemi!

A kolik jich bývalo ubíjeno samotnými obchodníky, když se po cestě nedostávalo potravin! Ano, jestli je nemohli uživit, prostě je zabíjeli střelbou, ranami šavlí a noru, a takové hromadné vraždění se vyskytovalo dost často!

(...)

(Jules Verne, Patnáctiletý kapitán)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville