Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

3

Valiga pozdvihl housle, hrál teskné sólo.

Hostinský Baňas se proplétal mezi tančícími, v každé ruce po šesti pivech. „To hrajou za nás!“

Včera ráno odvezli Jóžia, našli u něho ve sklepě zbraně: on sám byl u výslechu, také Vrábel se teprve vrátil a zapíjel rozrušení.

Postavil před něho pivo.

„Funébrmarš by nám měli zahrát, a ne tančit, co říkáš starej?“

Vrábel se na něj ani nepodíval. „Je to hovado posraný, který střelí do člověka,“ řekl. „Do nešťastnýho člověka.“

Neměl Smoljaka rád, ale možná, že to bylo jen špatné svědomí. Věděl jediný, kdo udal jeho rodinu, a cítil se tedy jako spoluviník. Ale udat faráře by byl přece hřích – i když to, že farář vlastně vydal lidi na smrt, byl daleko těžší hřích, jenže to ať si vyrovná se svým sluhou sám pánbu.

„Dneska se vrátil z nemocnice,“ ozval se zase Baňas. „Můžeme ho tu čekat.“

Čekal. Věděl, že přijde. Byli teď vlastně soudruhy. I k tomu ho přemluvil farář. Svinstvo, všechno je svinstvo. Hnusilo se mu to. A střílet do člověka? Do nešťastného člověka, kterému už předtím pobili všechny?

„Takový hovado,“ řekl za Baňasem, „co to udělalo. Hodit ho sviním.“

Dřív tohle nebylo, pomyslel si. O holku – to jsme se poprali, sám měl velikou jizvu na rameni z takové rvačky, jenže to bylo ze vzteku a měli jsme všichni v hlavě. Ale dovedli jsme se taky rozdělit o poslední kus posranýho chleba, když jsme káceli v Karpatech, a o té velké stávce, když jsme se jen tak váleli na poražených kmenech a nemohli ani vstát, aby nám je ta holota, co ji narychlo verbovali po vsích, nenaházela do řeky a nerozbila stávku… Ale střílet do člověka…? Hajzlové!

A on se asi žere, napadlo ho, žere se, ale co zmůže? Mrtví už hnijou.

Zahlédl Smoljaka ve dveřích. Neměl vůbec chuť mluvit s ním, jenže tomu se stejně nevyhne. Lidé se trochu rozestoupili a hudbu teď bylo slyšet docela zřetelně. Smoljak za sebou táhl zraněnou nohu, hůl hlasitě cvakala o vlhká prkna; měl ještě ležet, nemohl však zůstat uzavřený v tom dřevěném sudu, myslel celé dny i noci, hodinu za hodinou na tu jedinou věc, na ten zášleh vprostřed tmy, slyšel zřetelně prchající kroky, byl to určitě ten samý, ten samý, který ukázal na jeho rodinu. Viděl ho v ten okamžik, kdy stanou proti sobě. Zalykal se tou chvílí, spočíval na ní celou svou bytostí, vším svým časem. Neměl teď nic jiného než tu chvíli: tyčila se mezi ním a celým životem, vrůstala mu do spánku a zastínila mu všechny myšlenky.

Usedl těžce proti Vrábelovi. Vrábel vstal, přinesl dvě skleničky, jednu postavil před něj. „Tak těbůh, Štěpáne!“

Ale Smoljak sklenici nevzal, jizva na jeho tváři se křečovitě stáhla a jeho oči těžce a krvavě lpěly na Vrábelovi. „Jsi hyena!“

„Nerozčiluj se, Štěpáne. No tak, no!“ Zvedl znovu sklenici. „Tak těbůh!“

„Tlumočil jsi jim,“ vykřikl Smoljak. „Já to vím.“

„No tlumočil,“ přiznal Vrábel. „Copak za to můžu, že znám ten posraný jazyk?“

„Každého by nevzali, věděli, co jsi zač!“ rozkřičel se.

(...)

(Ivan Klíma, Hodina ticha)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville