Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

úterý 22. května

a kdy Emil strčil hlavu do polévkové mísy

Toho dne měli na Kočindě k obědu masovou polévku. Lina polévku nalila do kytičkované polévkové mísy a všichni seděli v kuchyni kolem stolu a jedli – zvlášť Emil. Měl polévku rád a bylo to také slyšet.

„To musíš takhle mlaskat?“ zeptala se maminka.

„Jinak by se nepoznalo, že jím polévku,“ odpověděl Emil, totiž vlastně to řekl takhle: „Jinač by se nepoznalo, že jím polívku.“ Ale toho my už si nebudeme všímat, už přece víme, že Emil nemluvil spisovně.

Všichni se najedli, co se do nich vešlo, a mísa byla prázdná. Jenom na dně zbyla ještě troška, jen jeden hlt. A na ten dostal Emil chuť.

Jediný způsob, jak se k polévce dostat, byl strčit do mísy celou hlavu a ten hlt polévky vysrknout. Emil to udělal a všichni slyšeli, jak v míse srká a mlaská. Pak chtěl hlavu zas vytáhnout – ale co se nestalo: hlava nešla ven! Emil byl v pasti. Polekal se, utekl od stolu a zůstal stát uprostřed kuchyně s polévkovou mísou naraženou na hlavě jako soudek. Sahala mu hluboko přes oči i uši. Emil trhal mísou a křičel. I Lina se polekala.

„Naše krásná polévková mísa,“ zaječela, „naše krásná kytičkovaná polévková mísa! V čem teď budeme nosit na stůl polévku?“

Když byl v polévkové míse Emil, nemohla v ní být polévka, to bylo Lině jasné, třebaže jinak jí zrovna moc věcí jasných nebývalo.

Ale maminka myslela spíš na Emila.

„Proboha, jak toho chlapce dostaneme ven? Musíme vzít pohrabáč a mísu rozbít!“

„Máš rozum?“ vykřikl tatínek. „Vždyť stála čtyři koruny, a to je nějakých peněz!“

„Počkejte, já to zkusím,“ prohlásil Alfréd, který byl silný a šikovný. Popadl mísu za obě ucha a vší silou ji nazdvihl. Ale kdepak, nebylo to nic platné. Nazdvihl mísu i s Emilem. Protože kluk vězel v té polévkové míse pevně, jen co je pravda. A teď visel ve vzduchu a kopal nohama, aby se zas dostal zpátky na podlahu.

„Nech toho... pusť mě... nech toho, povídám,“ křičel. A tak toho Alfréd nechal.

Teď teprve všichni zvážněli. Tatínek Anton, maminka Alma, malá Ida, Alfréd i Lina stáli v kuchyni kolem Emila jak zmoklé slepice a lámali si hlavy, jak ho dostat z té polévkové mísy, ale na nic kloudného nepřišli.

„Koukněte, Emil pláče,“ řekla Ida a ukázala na dvě velikánské slzy, které vyhrkly zpod okraje mísy a pomalu se kutálely Emilovi po tvářích.

„Nepláču, abyste věděli,“ řekl Emil. „To je jen polívka.“

Byl zpupný jako vždycky, ale moc veselo mu asi nebylo, když tak vězel v té polévkové míse – co kdyby se z ní už nikdy nedostal? Chudáček Emil, jak by pak nosil svou čepičku?

Mamince bylo jejího Emilka strašně líto. Už by se byla znovu sháněla po pohrabáči a mísu rozbila, ale tatínek prohlásil:

„Nikdy! Mísa stála čtyři koruny! Bude lepší, když pojedeme do Mariánské k doktorovi. Ten už si bude vědět rady. A doktor bere jenom tři koruny, takže vlastně ještě korunu vyděláme.“

(...)

(Astrid Lindgrenová, Emil Neplecha)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville